Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pět minut slávy pro Narcise z Hradu

14. 10. 2009 16:55:06
Jak známo, opojení mocí mívá dosti neblahé následky. Císař Nero nechal údajně zapálit Řím, prezident Klaus zase zcela nesmyslně blokuje politiku Evropské unie.

Většinou se snažím hledat racionální interpretaci událostí, ale v případě boje Václava Klause proti Lisabonské smlouvě jsem opravdu – mírně řečeno – mnoho rozumných prvků nezaznamenal.

Proč? Především proto, že každý, kdo se – tak jako já – s Lisabonskou smlouvou alespoň v základních obrysech seznámil, ví moc dobře, že tento dokument není ani náhodou tím, za co ho vydávají euroskeptici v čele s českým prezidentem. Přesto se Lisabonská smlouva bohužel stále více stává symbolem centralizace evropské politiky, což má za důsledek stále zoufalejší vyprazdňování debaty o skutečné povaze Evropské unie.

Pokusme se vrátit z říše symbolů a falešných populistických frází do reálného světa: Lisabonská smlouva je totiž ve skutečnosti dokument, který zohledňuje legitimní nelibost evropské veřejnosti vůči přílišné koncentraci moci v Bruselu. Když před několika lety ztroskotal projekt Evropské ústavy, dostali šanci ti z evropských politiků, kteří prosazují takový model Evropské unie, kde vzájemně spolupracují suverénní státy a kde je unijní centralizace omezena na minimum. A tuto svoji šanci využili. Samozřejmě ne stoprocentně – Lisabonská smlouva je kompromisem a v žádném případě neničí to, čeho bylo dosud v evropské integraci dosaženo – ale každému je snad jasné, že politika je „umění možného“.

Jediným důležitějším bodem, v němž odpůrci evropské centralizace při přípravě Lisabonské smlouvy ustoupili, je mírné posílení kompetencí Vysokého komisaře EU pro zahraniční politiku. Zrod „ministra zahraničí EU” je však spíše zpřehledněním složité unijní struktury než přesunutím pravomocí z členských států do Bruselu.

Lisabonská smlouva mimoto umožňuje větší akceschopnost Rady EU, která je dosud paralyzována právem veta jakéhokoli členského státu v mnoha oblastech. Mám za to, že zablokovanou evropskou politiku nechtějí ani příznivci federativního modelu EU, ani příznivci decentralizované Unie.

Ve všem ostatním dává Lisabonská smlouva za pravdu těm, kteří poukazovali na „demokratický deficit“ Evropské unie. Lisabonská smlouva zejména posiluje pravomoc (přímo demokraticky voleného) Evropského parlamentu na úkor (nepřímo volené) Evropské komise.

Dále: Lisabonská smlouva vychází vstříc i těm, kteří kriticky poukazovali na přílišnou centralizaci evropské moci. Proto tento dokument posiluje pravomoci národních parlamentů na úkor Evropského parlamentu, v duchu principu subsidiarity, který tvrdí, že veškerá centralizace musí být pouze přiměřená: rozhodnutí mají být prováděna vždy na nejnižší možné úrovni.

Lisabonská smlouva také zavádí jednu úplnou novinku, a to právo členských států z Evropské unie kdykoli vystoupit.

Nyní si shrňme, kdo je odpůrcem Lisabonské smlouvy:

1. Sociální inženýři snící o co nejrychlejším vzniku „Spojených států evropských“. Tito lidé však příliš vidět nejsou, a mimoto zpravidla Lisabonskou smlouvu tolerují jakožto dokument, který sice brzdí, ale neohrožuje unijní centralizaci.

2. Někteří fanatičtí křesťané (kupříkladu Michal Semín). Ti jsou buď proti Evropské unii jako takové (Brusel je podle nich sídlem Satana nebo alespoň židovsko-zednářského spiknutí), anebo se bojí, že nás bude Unie nutit do potratů, euthanasie, homosexuálních sňatků atd. Ač sám křesťan, dovolil bych si tyto lidi upozornit na to, že zrovna Lisabonská smlouva není ten správný terč, a to především z toho prostinkého důvodu, že forma a obsah jsou dvě různé věci: Lisabonská smlouva ani žádná jiná rámcová smlouva regulující fungování struktur EU neříká nic o obsahu unijních zákonů.

3. Ignoranti. Lidé, kteří nevědí, o čem Lisabonská smlouva je, ale naletěli nesmyslným demagogickým výkřikům o ztrátě národní suverenity či o hrozbě revize Benešových dekretů.

4. Politici, kteří sice pravděpodobně sami nevěří tomu, co říkají, ale kteří se cynicky snaží budovat si na kritice Lisabonské smlouvy svou politickou kariéru (například Jana Bobošíková).

Do poslední skupiny se zařadil i Václav Klaus, tak trochu překvapivě. O přízeň voličů se již ucházet nemusí, o co mu tedy jde? Jak jsem již naznačil v úvodu, moje odpověď je spíše psychologická než politická. Pan prezident si zkrátka vychutnává moc, kterou v tuto chvíli má. Vyhřívá se na výsluní publicity a evidentně si zatím v této pozici lebedí. Doufám, že si co nejdříve uvědomí, že zneužívání moci k destrukci ještě nikoho šťastným neučinilo.

Autor: Tomáš Tatranský | středa 14.10.2009 16:55 | karma článku: 35.07 | přečteno: 6115x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Andrea Kostlánová

Jak si Stavka myslela, že Manstein prchá přes Dněpr na Západ ( jaro 1943)

Charkov padl do rukou bolševiků 16.2.43, a Hitler toho měl již dost. Rozhodl se, že navštíví Mansteina na frontě, aby osobně vyhodnotil jeho velitelské schopnosti ( ještě žádného velitele, který utrpěl takové sériové porážky,

23.7.2017 v 20:37 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 631 | Diskuse

Jaroslav Konáš

Jak se hroutila Amerika a jak jsem toho byl svědkem

Po celý můj život je Amerika " papežem imperialismu ", nenáviděným světovým četníkem či vysmívaným loserem, jenž odchází na smetiště dějin.

23.7.2017 v 20:32 | Karma článku: 19.84 | Přečteno: 576 | Diskuse

Beata Krusic

Je tak krásný hrát si...........

Třeba být na chvilku Indián. Jarda Dušek kdesi řekl, že nás Indiáni vnímají jako podivné bytosti. Např. ve vztahu k dešti. Když na nás prší, tak se prapodivně krčíme, znervozníme, křeníme se u toho a jsme totálně rozhozeni.

23.7.2017 v 20:21 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 145 | Diskuse

Josef Nožička

Bursíkův LES – danajský dar pro Kalouska?

Při brouzdání internetem a pročítání zpráv ohledně toho, co se na naší politické scéně událo po dobu, kdy jsem pobýval u moře, mě asi nejvíc zaujala informace o volební spolupráci stran TOP 09 a LES.

23.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 458 | Diskuse

Ondřej Mrázek

Kterak zlá Káča chtěla svrhnout Putina

Rotující káča aneb fidget spinner se staly tak populární, že se jich chytila propaganda. Jak ta ruská, tak ta česká, protiruská. Lidovky čelí okurkové sezóně článkem o tom, jak chtějí zlí Rusové dětem novou hračku zcenzurovat.

23.7.2017 v 16:09 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 592 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3553
Filozof, publicista, překladatel. web stats Anketa: Anketa od BlueBoard.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.