Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je náboženská svoboda pouhým snem?

21. 05. 2010 17:40:21
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.

Fakt, že v mnoha zemích dnešního světa jsou lidé za svoje náboženské přesvědčení pronásledováni, samozřejmě není překvapivý. Řada organizací náboženské pronásledování soustavně monitoruje – zvláště jedná-li se o pronásledování křesťanů, kteří jsou největší pronásledovanou náboženskou skupinou – a na různé eskalace náboženských konfliktů se příležitostně zaměřuje pozornost médií. Dosud však chyběl nábožensky nestranný a sociologicky rigorózní výzkum, který by analyzoval porušování náboženské svobody v celosvětovém měřítku. Tuto informační mezeru nyní zaplnil nezávislý institut Pew Forum díky rozsáhlému projektu Global Restriction on Religion (Globální omezování náboženství), který pečlivě prozkoumal situaci náboženské svobody ve všech zemích s výjimkou Severní Koreje (přičemž o tom, že právě tam nemá náboženská svoboda rozhodně na růžích ustláno, asi nikdo nepochybuje), do níž je jak známo extrémně obtížný přístup.

Vládní a společenské restrikce

Mimořádný význam tohoto výzkumu spočívá nejen v jeho globálním rozsahu, ale i v komplexní metodologii, která umožňuje hodnotit jednotlivé země podle dvou základních kritérií. Prvním jsou různá vládní restriktivní opatření diskriminující obyvatele podle náboženského klíče, druhým je společenská atmosféra v jednotlivých zemích a její vztah k náboženské toleranci nezávisle na daném legislativním rámci. Díky tomu se dozvíme například to, že zatímco v Číně panuje stran náboženské svobody relativně uvolněná společenská atmosféra, oficiální čínská politika se dopouští závažné náboženské diskriminace. Podíváme-li se na druhou nejlidnatější zemi světa Indii, zjistíme, že tato země má – podle definice Pew Forum – na rozdíl od Číny „jen“ vážné a nikoli velmi vážné problémy s příslušnou legislativou, ovšem míra náboženské netolerance ve společnosti tam dosahuje extrémně vysoké hodnoty. Dále se ukazuje, že spíše větší než menší problémy s náboženskou svobodou mají i dvě důležité země ležící na hranicích či těsně za hranicemi našeho civilizačního okruhu, tedy Rusko a na brány Evropské Unie houževnatě bušící Turecko.

Jak bylo právě naznačeno, tragickým zjištěním je, že náboženské svobodě se nedaří právě ve značné části těch nejlidnatějších zemí. Z celého výzkumu tak vyplývá, že luxusu života v nábožensky zcela tolerantním prostředí si dnes může dopřávat pouhých patnáct procent světové populace, zatímco těžko uvěřitelných pět miliard lidí žije v zemích, kde je proti náboženské svobodě útočeno s větší či menší intenzitou buď právně, anebo fakticky.

Islám jako netolerantní ideologie

Naše hodnocení by samozřejmě nebylo úplné, pokud bychom se vyhnuli poněkud „politicky nekorektní“ otázce, v jakém vztahu je k náboženské svobodě islám. Čistě z hlediska islámské teologie je tato otázka alespoň podle některých interpretů sporná, protože v Koránu najdeme jak výzvy k násilnému boji proti nemuslimům, tak i verše vyzývající k náboženské toleranci a k náboženskému smíru. Ze společenského a hlavně z politického hlediska však tato otázka patrně příliš sporná není, protože se ukazuje, že prakticky všude tam, kde se islám dostane k moci a stane se tak nejen vírou místních obyvatel, ale i vládní ideologií určující veškerou politiku, se náboženské svobodě daří opravdu jen velmi málo.

Zatímco se tedy v rámci různých snah o mezináboženský dialog můžeme donekonečna přít, zda pravý islám je pouze duchovní naukou, anebo zda má zůstat v platnosti vlivná a hojně rozšířená teze „islám je buď politický, nebo není vůbec“ (což je teze, kterou zakladatel tohoto náboženství v podstatě hlásal svým životním příkladem), s některými „tvrdými“ sociologickými a politickými fakty prostě nepohneme. Abychom byli konkrétnější: seřadíme-li si státy podle míry pošlapávání náboženské svobody a přidržíme-li se přitom jako kritéria kombinace vládních a společenských restrikcí podle metodologie výše uvedeného výzkumu, pak dospějeme nejen k faktu, že z tohoto hlediska je nejhorší zemí zcela islámská Saúdská Arábie, ale i k tomu, že z deseti nejhorších zemí jich je devět (desátá je Indie, mimochodem země s početnou muslimskou minoritou) členem celosvětové Organizace islámské konference – jde tudíž o země, které se přinejmenším politicky k islámu otevřeně hlásí a jejichž populace je v rozhodující míře muslimská. Kromě Saúdské Arábie jde o (seřazeno od „nejhorší“) Pákistán, Indonésii, Egypt, Afghánistán, Írán, Irák, Súdán a Somálsko. Mimoto žádný z členů Organizace islámské konference, která sdružuje všechny islámské státy světa, se v hodnocení zmíněného výzkumu nedostal mezi země, v nichž panuje náboženská tolerance.

Co z toho vyplývá? Přinejmenším to, že bychom se měli definitivně zbavit představy, že pouze nenáboženské ideologie jsou nepřátelské vůči různým náboženstvím a že věřící lidé se nakonec vždy nějak domluví, protože jim jde v podstatě o totéž. Někteří se jistě domluví, jiní ne. Záleží totiž také na tom, k čemu věřící lidi jejich náboženství vede. Ne každé náboženství vede k toleranci a ne každé náboženství je ochotno vzdát se nároku uzurpovat si veškerou, tedy i politickou a legislativní moc. Jak vidno, zvláště islám se ve své politické verzi velmi snadno, ne-li zákonitě stává netolerantní ideologií potlačující občanská práva nemuslimů.

(Tento text vyšel pod názvem "Náboženská svoboda pouhým snem?" v Katolickém týdeníku 19/2010, příloha Perspektivy, str. III.)

Zdroj: http://pewforum.org/Government/Global-Restrictions-on-Religion.aspx

Autor: Tomáš Tatranský | pátek 21.5.2010 17:40 | karma článku: 31.32 | přečteno: 5661x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

O demokracii

... domnívám se, že je vskutku nejvyšší čas, připomenout si co je skutečné vlastenectví, co skutečně je a znamená demokracie a také co jsou ideály humanitní - zmatení pojmů v současné době už dosáhlo tuším svého vrcholu

23.7.2017 v 23:34 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 104 | Diskuse

Alena Kulhavá

Mezi kterými dvěma politickými stranami váhám ve volbách do parlamentu v roce 2017?

Nenajdeme ideální stranu, každé se dá něco více či méně zásadního vytknout. A strany, které ještě nemají zkušenosti, ty nelze posuzovat. Přesto má velký význam do voleb jít a volit každý podle nejlepšího vědomí. Zejména dnes.

23.7.2017 v 20:25 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 589 |

Sylva Heidlerová

Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.

Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.

23.7.2017 v 18:50 | Karma článku: 24.94 | Přečteno: 740 | Diskuse

Tomáš Gayer

Vlevo Putin, vpravo Donald

Jaký by to byl život bez přátel? Pochopitelně myslím ty "opravdové", kteří ví nejlíp, co právě potřebujeme, jak máme žít a co nedělat. A ti udělají opravdu všechno pro to, abychom byli šťastní. Za každou cenu....!

23.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 22.15 | Přečteno: 450 | Diskuse

Pavel Vávra

Paralela s úpadkem starého Říma??

Národu místo odměrek obilí rozdělujeme štědré sociální dávky a jsme v situaci že za to už ani není vděčný. Je ukřivděný že je to málo.Namísto amfiteátru plného brutality nabízíme televizi. Brutalita sice až domů, ovšem až po 22h.

23.7.2017 v 12:08 | Karma článku: 35.72 | Přečteno: 1178 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3553
Filozof, publicista, překladatel. web stats Anketa: Anketa od BlueBoard.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.