O islámu, který nenahání strach
Michele Zanzucchi je přesvědčen o tom, že k pravdě o islámu se můžeme přiblížit jedině tehdy, když budeme trpělivě poznávat muslimy, vést s nimi dialog v jejich přirozeném prostředí a bez předsudků sdílet jejich životní zkušenosti, jejich radosti, útrapy, přání, obavy... Proto se Zanzucchi před několika lety vydal na cesty, během nichž připravil několik desítek rozhovorů a reportáží z různých míst, kde žijí muslimové. Navštívil zhruba 20 zemí (nejen na Blízkém východě), v nichž hovořil nejen s řadovými muslimy, ale i s několika desítkami vrcholných představitelů islámu, s politiky i diplomaty, s náboženskými vůdci i s profesory prestižních muslimských univerzit, s organizátory humanitární pomoci i s vyznavači islámské mystiky súfismu. Uspořádáním bohatého materiálu, který během těchto cest vznikl, do deseti tematických celků vznikla tato kniha. Nebudu se zde zabývat všemi tématy, kterých si všímá Zanzucchi, nicméně pokusím se vystihnout ty rysy recenzované knížky, které považuji za nejzajímavější.
Proč se nebát muslimů
Zanzucchi (který si samozřejmě pečlivě prostudoval Korán i řadu knih kritizujících islám z perspektivy euro-atlantické civilizace) si dobře uvědomuje nebezpečí, které představuje islám, je-li zneužit jako zbraň v politickém boji, a proto neváhá pokládat ožehavé otázky týkající se džihádu, terorismu, práva šaría apod. Na druhou stranu je však neustále veden jistou sympatií vůči onomu tajemnému a neuvěřitelně pestrému světu muslimské kultury, kde sice samozřejmě platí svébytná práva i zvyky, ale kde je například pohostinnost vůči cizinci zcela zásadní, skoro až posvátnou hodnotou. Jako křesťan má navíc Zanzucchi v muslimském světě tu výhodu, že je přijímán jako věřící v Abrahámova Boha, kterého rovněž křesťané, jejichž jazykem je arabština, nazývají Alláh. Je jasné, že autorovi naší knížky se nedostalo definitivních odpovědí na všechny jeho otázky, ale během svého putování se Zanzucchi stal přítelem mnoha muslimů, takže nyní může s čistým svědomím prohlásit, že z islámu rozhodně nejde strach.
Terorismus
Nikdo z těch, kterým Zanzucchi dává slovo ve své knížce, nesouhlasí s terorismem (už jen z toho prostinkého důvodu, že oběťmi teroristických útoků mohou být i muslimové), a ukazuje se rovněž, že používání násilí je podle muslimských vůdců přípustné pouze v situaci obrany vlastního území před agresorem, což je (z arabského hlediska) případ především Iráku a palestinských území okupovaných Izraelem. Šíření islámského náboženství pomocí násilí je však v každém případě s islámem, který je především vírou v milosrdného Boha, zcela neslučitelné.
Šaría
Je nepopiratelné, že existuje určité napětí mezi islámem chápaným jako kultura (a to i kultura právní) a islámem, který je náboženstvím, tedy jistým přístupem k Bohu, vírou. Toto napětí vstupuje do hry všude tam, kde se diskutuje o islámském právu šaría. Mnozí z těch, s nimiž Zanzucchi ve své knize rozmlouvá, chápou islám především jako víru, která ve svých důsledcích chrání univerzální platnost všech základních lidských práv (jak je v současnosti přijímá západní civilizace). V naší knížce se proto dozvíme například to, že podle řady muslimských lídrů by měl islámský svět okamžitě skoncovat, a to právě ve jménu islámu, s trestem smrti i s veškerými tělesnými tresty. Z rozhovorů, které Zanzucchi vedl, navíc vyplývá, že drtivou většinu muslimů by ani ve snu nenapadlo, že by právo šaría jakožto ucelený systém bylo záhodno z arabského světa kamkoli exportovat.
Korán
Místem, v němž je Zanzucchi vůči islámu patrně nejkritičtější, je kapitola věnovaná Koránu a jeho interpretaci. Je třeba si uvědomit, píše autor naší knihy, že Korán je předmětem řady kontroverzí, „protože se diskutuje o historické věrohodnosti mnoha epizod z Prorokova života; protože kniha byla napsána teprve 22 let po smrti Mohameda na příkaz třetího kalifa; protože její první verze obsahovala pouze samohlásky, takže bylo zapotřebí druhé verze, která doplnila souhlásky, čímž byl dán široký prostor pro různé interpretace a možná i manipulace; protože se uznává, že Korán nebyl Mohamedovi ,inspirován‘, ale doslova ,nadiktován‘ samotným Bohem“. Bohužel se ukazuje, že muslimové dnes ještě ve své drtivé většině nejsou připraveni podrobit Korán kritické exegezi, která by byla schopna začlenit text Koránu do patřičného historického i literárního kontextu. Nezbývá než doufat, že k reformě výkladu Koránu dojde v muslimském světě co nejdříve.
Islám jako spiritualita
Důležitým fenoménem, do něhož Zanzucchi vkládá velkou naději, pokud jde o mírové soužití islámu se zbytkem světa, jsou nejrůznější muslimská duchovní hnutí (většinou inspirovaná již zmíněným súfismem, islámskou mystikou, jak je tomu i v případě snad nejslibnějšího z těchto hnutí, založeného Turkem Fetullahem Gülenem), k nimž se po celém světě hlásí miliony věřících. V těchto hnutích je Korán většinou interpretován spíše symbolicky než doslovně a jejich členové jsou zastánci oddělení náboženské a politické sféry, mezináboženského dialogu a spolupráce všech lidí dobré vůle na poli sociální práce i veškeré humanitární a vzdělávací činnosti vůbec. Islám je v těchto hnutích vnímán jako cesta vedoucí k integrálnímu lidskému i civilizačnímu rozvoji.
Nezbývá mi než souhlasit se svým přítelem Michelem, že pokud v islámu získají rozhodující převahu právě tyto duchovní proudy vedoucí k vnitřnímu prožívání islámu jako víry (a pokud zároveň i Západ zkrotí extrémní islamofobní tendence ve svém lůně), hrozící střet mezi arabským světem a západní civilizací bude zažehnán.
PS: A ještě pár linků, máte-li zájem o „further reading“:
O zmíněném Gülenově hnutí vyšel nadávno zajímavý článek v časopise The Economist: anglicky je k dispozici zde.
Statistika nuda je, má však cenné údaje... Institut Gallup nedávno zveřejnil výsledky dosud nejrozsáhlejšího výzkumu týkajícího se muslimů na celém světě (příslušná data byla zpracována i ve formě knížky Who Speaks for Islam? What a Billion Muslims Really Think), díky němuž víme například to, že muslimové mají k terorismu zhruba stejný přístup jako Američané... Více (opět anglicky) viz např. zde. Pokud jde o situaci muslimů v Evropě, odkazuji na tuto studii (též v angličtině), která se rovněž rigorózně drží statistických dat. A pokud jde o české luhy a háje, můžete si přečíst (již česky) např. tento dokument.
Tomáš Tatranský
Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Tomáš Tatranský
Má smysl bojovat proti korupci?
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.
Tomáš Tatranský
Otazníky kolem WikiLeaks
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.
Tomáš Tatranský
Konec pozitivní diskriminace v Čechách
Zdá se, že současná vláda upouští od strategie pozitivní diskriminace. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Tomáš Tatranský
Je náboženská svoboda pouhým snem?
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.
Tomáš Tatranský
Kořenem terorismu není víra, ale zoufalství
Při pohledu na zakrvácené oběti včerejších teroristických útoků v moskevském metru si opět mnozí z nás položili otázku, co vlastně vede někoho k tomu, že se opásá trhavinou, aby se odpálil někde, kde je co možná nejvíc lidí.
Tomáš Tatranský
Má Evropa zakázat muslimský závoj?
V evropských zemích se opět dostává na přetřes otázka, zda se muslimské ženy smí ve veřejném prostoru pohybovat v tradičních oděvech zahalujících tvář. Je nošení burky (zpravidla modrý hábit zahalující ženu od hlavy až k patě) či nikábu (většinou černý oděv ponechávající odhalené pouze oči) v rozporu se základními evropskými hodnotami?
Tomáš Tatranský
Claude Lévi-Strauss, zakladatel kulturního relativismu
Nestává se často, že by smrt filozofa vyvolala lavinu článků v mainstreamových médiích. Claude Lévi-Strauss nedávno opustil tento svět v úctyhodném věku nedožitých 101 let a je třeba uznat, že mimořádný ohlas, který jeho odchod způsobil, byl zasloužený. Otázkou nicméně zůstává, jak se s jeho myšlenkovým odkazem vyrovnat. Navzdory imperativu „o mrtvých jen dobře“ bych si dovolil nabídnout spíše kritickou a asi i poněkud kontroverzní interpretaci tohoto odkazu.
Tomáš Tatranský
Poučíme se z tragédie ve Fort Hood?
Ukazuje se, že major Nidal Málik Hasan, zbožný muslim a člen americké armády, který minulý týden s výkřikem „Alláhu akbar“ na rtech postřílel na americké vojenské základně Fort Hood 13 lidí, byl s největší pravděpodobností velmi uvědomělý islámský fanatik. Tím se ostatně celá tragédie stává snadněji vysvětlitelnou. Co z toho pro nás vyplývá?
Tomáš Tatranský
Bezcharakterní Klaus
Prezident Klaus mě způsobem, jakým přistoupil k podpisu Lisabonské smlouvy, opět zklamal. A to přesto, že podle mého názoru Lisabonská smlouva zase až tak špatným dokumentem není.
Tomáš Tatranský
Pět minut slávy pro Narcise z Hradu
Jak známo, opojení mocí mívá dosti neblahé následky. Císař Nero nechal údajně zapálit Řím, prezident Klaus zase zcela nesmyslně blokuje politiku Evropské unie.
Tomáš Tatranský
Tisíce planoucích sluncí
Román Khaleda Hosseiniho „Tisíce planoucích sluncí“ patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Tato kniha je nabita neodolatelnou silou, která mě vtáhla do světa afghánských žen. Příběh, který Hosseini vypráví, mě dojal, místy skoro až k slzám.
Tomáš Tatranský
O sňatcích z rozumu
„Vy si berete osobu, kterou milujete, my milujeme osobu, kterou si bereme,“ vysvětlila mi před několika lety princip sňatků z rozumu Lina, kamarádka z Indie.
Tomáš Tatranský
Nebezpečný pokrytec Obama chlácholí muslimy
Prezident USA dnes v Káhiře opět potvrdil, že ztratil veškeré zbytky soudnosti a že nadobro propadl vlastnímu megalomanskému mesiášskému komplexu.
Tomáš Tatranský
Taliban zcela ovládl pákistánskou oblast Svát
Pákistánský prezident Asif Alí Zardárí včera podepsal výnos, který zavádí právo šarí’a – v interpretaci, jakou nabízí Taliban – jako výlučný legislativní systém v údolí Svát na severu země. Radikální islámské hnutí Taliban si tak v podstatě vynutilo vznik státu ve státě výměnou za mír v oblasti, která byla v posledních letech svědkem vleklé války.
Tomáš Tatranský
Nepochopitelné utrpení
Jaký smysl má utrpení, bolest, zlo? Proč v Aquile zahynulo tolik nevinných lidí? Jakou odpověď dává na tyto otázky křesťanství, jmenovitě jeho vrcholná, „velikonoční“ událost, tedy Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání?
Tomáš Tatranský
Vzpomínky na Filipíny (fotoblog)
Několik obrázkových vzpomínek na dávno minulé časy, kdy jsem byl ještě mlád a věnoval se dobročinným aktivitám :-)
Tomáš Tatranský
Politika multikulturalismu je cestou do pekel
Což není pouze můj osobní názor – jde o racionální zhodnocení výzkumů veřejného mínění.
Tomáš Tatranský
Wildersova „Fitna“ rozdělila britské muslimy
Velká Británie nedávno vyhostila ze země Geerta Wilderse, holandského poslance, který byl pozván, aby v britské Sněmovně lordů promítl svůj krátký film Fitna (který – stručně řečeno – sugeruje, že Korán navádí muslimy k terorismu). Toto rozhodnutí britského ministerstva vnitra bylo patrně bezprecedentní v tom smyslu, že to bylo poprvé, co bylo občanovi Evropské unie s poslaneckou imunitou zabráněno v pohybu z jedné členské země do druhé – což lze učinit pouze tehdy, pokud dotyčná osoba představuje pro zemi, odkud je vyhoštěna, bezpečnostní hrozbu. O případu informovala i česká média, takže jsem se k němu už nechtěl vyjadřovat, ale nakonec jsem se rozhodl zmínit se o tom, že ne všichni prominentní britští muslimové s vyhoštěním Wilderse souhlasí – což může překvapit ty, kteří se na islám dívají podobně jako Wilders.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3586x
Anketa:
Anketa od BlueBoard.cz
Seznam rubrik
- Věci veřejné
- Věci osobní a duchovní
- Křesťanství a islám
- Cestovní deník
- Čtenářský deník
- Z polských luhů a hájů
- Sókratovské dialogy
- Jiné / soukromé
Oblíbené blogy
- Štěpán Hájek
- Zdeněk Müller
- Roman Vido
- Lenka Kučerová
- William Bernard
- Vít Machálek
- Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství
- Lukáš Drexler
- Lucie Flajšmanová
- Jana Petrová
- Aisha a její internetový džihád
- Adam Fišer
- Očima oslíka
- Vít Kučík
- Ignác Pospíšil
- Tereza Kvasničková
- Karíma Sadio
- Martin Pinc
- Roman Joch
Oblíbené stránky
- Mezináboženský dialog
- Radio Vaticana - česká sekce
- CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita
- Focolare Movement
- Reset - Dialogues on Civilizations
- Reuters - FaithWorld (religion, faith and ethics)
- Terrorism Awareness Project
- Arabs for Israel
- Názorně.cz
- Islám dnes
- Persecution of Christians
- Revue Theofil