„Proč jste se tenkrát nebránili?“
O nás bez nás: Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini pred podpisem Mnichovské dohody.
Opět – po delší pauze zaviněné džihádem ;-) – tu pro vás mám něco z polských luhů a hájů: tentokrát reaguji na jedno aktuální výročí a pokusím se zamyslet nad tím, jak Poláci vnímají přistoupení Československa na Mnichovskou dohodu z 29. září 1938.
Nejsem historik a přiznám se rovnou, že nemám vyhraněný názor na to, jak se měl prezident Beneš před 70 lety zachovat. Než jsem se přestěhoval do Polska, otázku „mnichovské zrady“ jsem moc neřešil: prostě to tenkrát dopadlo, jak to dopadlo, hlavně, že byl Hitler nakonec poražen. S příchodem do Polska jsem byl však s „Mnichovem“ znovu a znovu konfrontován: „proč jste se tenkrát nebránili?“ slýchávám od svých polských přátel. „No... prostě to tak bylo pragmatičtější,“ odpovídám většinou, „byli jsme ostatně postaveni před hotovou věc; a vůbec, umíte si představit ty obrovské škody, všechny ty zbytečně zničené životy, co by to stálo?“
Jenomže pes je zakopán v tom, že právě Poláci si ty „obrovské škody“ představit dokáží. Oni se totiž Hitlerovi postavili a vzhledem k tehdejší vojenské situaci při tom projevili opravdové (byť – dodávám trochu uštěpačně – poněkud zoufalé) hrdinství – a to nejen v září 1939, ale například i v srpnu 1944 během varšavského povstání (během něhož bylo polské hlavní město nacisty s německou důkladností prakticky srovnáno se zemí). Polské ztráty na životech byly vážně děsivé, ale opravdu šlo o „zbytečně zničené životy“? Toť otázka... Měl jsem možnost osobně hovořit s lidmi, kteří se varšavského povstání před 64 lety aktivně zúčastnili a kteří si všechny ty válečné hrůzy zažili na vlastní kůži, a jejich odpověď je zcela jednoznačná: o žádných „zbytečně zničených životech“ nemůže být řeč; nemohli jsme jen pasivně sledovat, co se děje; museli jsme se bránit, jinak bychom ztratili svoji lidskou důstojnost; bylo naší povinností bojovat, kdybychom vrátili čas zpátky, udělali bychom to samé, absolutně.
Jistě, v současném Polsku nehovoří všichni jedním hlasem. Objevují se i „kontroverzní“ názory, že Polsko si mělo vzít příklad z Beneše a mělo před Hitlerem kapitulovat. A občas má někdo odvahu i říci nebo alespoň naznačit, že celé to slavné varšavské povstání bylo nesmyslnou kolektivní sebevraždou. Zdá se, že starší generace jsou „vlastenečtější“ než pragmatická a multikulturní mládež, a mimoto v Polsku též platí, že katolíci (a těch je drtivá většina) bývají převážně na straně těch, kteří hrdinně prolili krev za svoji vlast (čti: a kteří tak přispěli k upevnění víry v Evropě), zatímco lidé hlásící se k sekularismu a k idejím tzv. „nové levice“ spíše sympatizují s politikou appeasementu.
Co s tím? Chápu, že my Češi odkojení Švejkem tak trochu neradi slyšíme slova jako hrdinství, vlastenectví či národ (a máme tendenci směšovat patriotismus s nacionalismem); chápu i názory pacifistů, jejichž hrdinou je dejme tomu Gándhí (a kteří jsou například proti stavbě amerického radaru na našem území). Ale na druhou stranu si myslím, že zkušenost Polska by pro nás mohla být obohacující, alespoň v tom smyslu, že bychom si možná měli jasněji uvědomit, že jistá zdravá míra hrdosti na vlastní identitu a přimknutí se k vlastnímu národnímu společenství i za cenu obětí je postoj, který obrovsky zvyšuje hodnotu této národní identity v očích všech, příslušníků daného společenství i ostatních. (Což není polemika s multikulturalismem: chci jen říci, že abychom si mohli upřímně vážit druhých, musíme si nejprve vážit sami sebe.)
Na závěr bych rád představil jeden zajímavý článek, který o této problematice vyšel v posledním čísle prestižního (liberálně-katolicky orientovaného) polského časopisu Tygodnik Powszechny: článek má název „Válka, která nebyla“ (v originále zde, doplňující komentář zde) a jeho autor, historik Piotr M. Majewski v něm popisuje, co by se s největší pravděpodobností stalo, kdyby Beneš dopřál sluchu části československých generálů a pustil se do války s Německem. Majewského scénář vypadá v kostce takto: 30. září prezident Beneš skrze rádiové vysílání oznamuje národu, že Československo nepřijímá mnichovský diktát. Hitler okamžitě vyhlašuje Československu válku a již 1. října v 5.30 nad ránem vylétají první německá letadla, která posléze bombardují Plzeň, Prahu i jiná města. Německým tankům se daří prolomit československou obrannou linii a již 3. října vjíždějí do Plzně. Velká Británie a Francie váhají, ale nakonec 10. října vyhlašují válku Německu, v té době je však již dobyta Praha. Mezitím (4. října) Polsko vyhlašuje válku Československu, což Polákům umožňuje zmocnit se Záolží, tedy dosud české části Těšínského Slezska. Tímto aktem Polsko vstupuje do faktického spojenectví s Německem. Situace využívá Stalin, který 17. října zahajuje útok na Polsko. 3. ledna 1939 je podepsáno příměří mezi Polskem a Sovětským svazem, výsledkem čehož se hranice mezi těmito státy posouvá na západ zhruba na linii Hrodno-Lvov. Československo mezitím válku s Německem zcela prohrálo. V květnu 1939 Hitler dobývá Francii a v březnu 1940 Německo anektuje některá polská území, zejména Slezsko. V Polsku se posléze k moci dostávají prohitlerovské síly, Polsko a Německo společně přecházejí k útoku na Sovětský svaz a Anglie vyhlašuje válku Polsku. Zde část článku věnovaná 2. světové válce končí (čtenář si musí domyslet, jak by tento scénář pokračoval) a Majewski přechází k pointě, kterou je diskuze, jež se (stále podle onoho alternativního scénáře) v Polsku a Česku vede u příležitosti 60. výročí zahájení 2. světové války. V Čechách se sice ozývají kritické otázky, zda 2 miliony padlých československých vojáků nebyly přece jen příliš vysokou cenou za odmítnutí mnichovského diktátu, ale většina národa (i díky autoritě prezidenta Havla), včetně válečných veteránů, s tehdejším Benešovým rozhodnutím souhlasí. Zato v Polsku je atmosféra velice tíživá a veřejnost má obrovské problémy vyrovnat se například s tím, že mnozí historici se domnívají, že bez spolupráce s Polskem by se Hitlerovi nepodařilo uskutečnit holocaust...
Tolik tedy vlivný Tygodnik Powszechny, který v podstatě tvrdí toto: čistě z polského hlediska je jen dobře, že Beneš na „Mnichov“ přistoupil, protože jinak by Polsko pravděpodobně neodolalo pokušení vést takovou politiku, která by ho vehnala do mezinárodní izolace a potažmo do náruče Hitlera (což je pochopitelně docela neotřelý názor a zdá se mi, že konzervativně-katolická média by v Polsku něco takového raději nepublikovala). Dále to již komentovat nebudu, ale o to více jsem zvědav na vaše případné komentáře. A vracím se k fundamentální otázce: měli jsme se bránit?
Tomáš Tatranský
Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Tomáš Tatranský
Má smysl bojovat proti korupci?
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.
Tomáš Tatranský
Otazníky kolem WikiLeaks
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.
Tomáš Tatranský
Konec pozitivní diskriminace v Čechách
Zdá se, že současná vláda upouští od strategie pozitivní diskriminace. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Tomáš Tatranský
Je náboženská svoboda pouhým snem?
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.
Tomáš Tatranský
Kořenem terorismu není víra, ale zoufalství
Při pohledu na zakrvácené oběti včerejších teroristických útoků v moskevském metru si opět mnozí z nás položili otázku, co vlastně vede někoho k tomu, že se opásá trhavinou, aby se odpálil někde, kde je co možná nejvíc lidí.
Tomáš Tatranský
Má Evropa zakázat muslimský závoj?
V evropských zemích se opět dostává na přetřes otázka, zda se muslimské ženy smí ve veřejném prostoru pohybovat v tradičních oděvech zahalujících tvář. Je nošení burky (zpravidla modrý hábit zahalující ženu od hlavy až k patě) či nikábu (většinou černý oděv ponechávající odhalené pouze oči) v rozporu se základními evropskými hodnotami?
Tomáš Tatranský
Claude Lévi-Strauss, zakladatel kulturního relativismu
Nestává se často, že by smrt filozofa vyvolala lavinu článků v mainstreamových médiích. Claude Lévi-Strauss nedávno opustil tento svět v úctyhodném věku nedožitých 101 let a je třeba uznat, že mimořádný ohlas, který jeho odchod způsobil, byl zasloužený. Otázkou nicméně zůstává, jak se s jeho myšlenkovým odkazem vyrovnat. Navzdory imperativu „o mrtvých jen dobře“ bych si dovolil nabídnout spíše kritickou a asi i poněkud kontroverzní interpretaci tohoto odkazu.
Tomáš Tatranský
Poučíme se z tragédie ve Fort Hood?
Ukazuje se, že major Nidal Málik Hasan, zbožný muslim a člen americké armády, který minulý týden s výkřikem „Alláhu akbar“ na rtech postřílel na americké vojenské základně Fort Hood 13 lidí, byl s největší pravděpodobností velmi uvědomělý islámský fanatik. Tím se ostatně celá tragédie stává snadněji vysvětlitelnou. Co z toho pro nás vyplývá?
Tomáš Tatranský
Bezcharakterní Klaus
Prezident Klaus mě způsobem, jakým přistoupil k podpisu Lisabonské smlouvy, opět zklamal. A to přesto, že podle mého názoru Lisabonská smlouva zase až tak špatným dokumentem není.
Tomáš Tatranský
Pět minut slávy pro Narcise z Hradu
Jak známo, opojení mocí mívá dosti neblahé následky. Císař Nero nechal údajně zapálit Řím, prezident Klaus zase zcela nesmyslně blokuje politiku Evropské unie.
Tomáš Tatranský
Tisíce planoucích sluncí
Román Khaleda Hosseiniho „Tisíce planoucích sluncí“ patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Tato kniha je nabita neodolatelnou silou, která mě vtáhla do světa afghánských žen. Příběh, který Hosseini vypráví, mě dojal, místy skoro až k slzám.
Tomáš Tatranský
O sňatcích z rozumu
„Vy si berete osobu, kterou milujete, my milujeme osobu, kterou si bereme,“ vysvětlila mi před několika lety princip sňatků z rozumu Lina, kamarádka z Indie.
Tomáš Tatranský
Nebezpečný pokrytec Obama chlácholí muslimy
Prezident USA dnes v Káhiře opět potvrdil, že ztratil veškeré zbytky soudnosti a že nadobro propadl vlastnímu megalomanskému mesiášskému komplexu.
Tomáš Tatranský
Taliban zcela ovládl pákistánskou oblast Svát
Pákistánský prezident Asif Alí Zardárí včera podepsal výnos, který zavádí právo šarí’a – v interpretaci, jakou nabízí Taliban – jako výlučný legislativní systém v údolí Svát na severu země. Radikální islámské hnutí Taliban si tak v podstatě vynutilo vznik státu ve státě výměnou za mír v oblasti, která byla v posledních letech svědkem vleklé války.
Tomáš Tatranský
Nepochopitelné utrpení
Jaký smysl má utrpení, bolest, zlo? Proč v Aquile zahynulo tolik nevinných lidí? Jakou odpověď dává na tyto otázky křesťanství, jmenovitě jeho vrcholná, „velikonoční“ událost, tedy Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání?
Tomáš Tatranský
Vzpomínky na Filipíny (fotoblog)
Několik obrázkových vzpomínek na dávno minulé časy, kdy jsem byl ještě mlád a věnoval se dobročinným aktivitám :-)
Tomáš Tatranský
Politika multikulturalismu je cestou do pekel
Což není pouze můj osobní názor – jde o racionální zhodnocení výzkumů veřejného mínění.
Tomáš Tatranský
Wildersova „Fitna“ rozdělila britské muslimy
Velká Británie nedávno vyhostila ze země Geerta Wilderse, holandského poslance, který byl pozván, aby v britské Sněmovně lordů promítl svůj krátký film Fitna (který – stručně řečeno – sugeruje, že Korán navádí muslimy k terorismu). Toto rozhodnutí britského ministerstva vnitra bylo patrně bezprecedentní v tom smyslu, že to bylo poprvé, co bylo občanovi Evropské unie s poslaneckou imunitou zabráněno v pohybu z jedné členské země do druhé – což lze učinit pouze tehdy, pokud dotyčná osoba představuje pro zemi, odkud je vyhoštěna, bezpečnostní hrozbu. O případu informovala i česká média, takže jsem se k němu už nechtěl vyjadřovat, ale nakonec jsem se rozhodl zmínit se o tom, že ne všichni prominentní britští muslimové s vyhoštěním Wilderse souhlasí – což může překvapit ty, kteří se na islám dívají podobně jako Wilders.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3586x
Anketa:
Anketa od BlueBoard.cz
Seznam rubrik
- Věci veřejné
- Věci osobní a duchovní
- Křesťanství a islám
- Cestovní deník
- Čtenářský deník
- Z polských luhů a hájů
- Sókratovské dialogy
- Jiné / soukromé
Oblíbené blogy
- Štěpán Hájek
- Zdeněk Müller
- Roman Vido
- Lenka Kučerová
- William Bernard
- Vít Machálek
- Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství
- Lukáš Drexler
- Lucie Flajšmanová
- Jana Petrová
- Aisha a její internetový džihád
- Adam Fišer
- Očima oslíka
- Vít Kučík
- Ignác Pospíšil
- Tereza Kvasničková
- Karíma Sadio
- Martin Pinc
- Roman Joch
Oblíbené stránky
- Mezináboženský dialog
- Radio Vaticana - česká sekce
- CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita
- Focolare Movement
- Reset - Dialogues on Civilizations
- Reuters - FaithWorld (religion, faith and ethics)
- Terrorism Awareness Project
- Arabs for Israel
- Názorně.cz
- Islám dnes
- Persecution of Christians
- Revue Theofil