Teokracie versus demokracie
Mám-li hovořit za katolickou církev (nemohu ručit za každou sektičku :-)), odpověď na obě tyto otázky, které tak často slýcháme kolem nás, je jednoznačná: samozřejmě že nechce. Kdo tvrdí opak, prokazuje základní neznalost Nového zákona i současných církevních dokumentů. A také si plete pojmy s dojmy.
Tento článek je o vztahu křesťanství, politiky a práva, ale abychom se do této problematiky nezamotali, rozlišme si nejprve dvě otázky: otázku vztahu duchovní a politické moci na jedné straně a otázku vztahu křesťanské etiky a světského práva na straně druhé.
Je banální to připomínat, ale nechť v naší české ateistické kotlině zazní ještě jednou, že křesťanství (a světe div se, „dokonce“ i katolická církev :-)) má svůj základ v osobě Ježíše Krista, a k němu se také vždy vrací, když se potřebuje reformovat (přičemž tato potřeba je pochopitelně stále aktuální: my křesťané jsme hříšníci potřebující neustálou očistu srdce i mysli). No a u Ježíše nacházíme, alespoň v zárodečné formě, postoje, které nám umožňují se s naší problematikou vypořádat.
Pokud jde o vztah etiky a práva, je zapotřebí si nejprve uvědomit, že Ježíš představil své učení v prostředí Židů, kteří koncept autonomního světského práva neuznávali (podobně jako ho neuznávají muslimové). Podle Židů pocházelo veškeré právo z Desatera, které na hoře Sinaj zjevil Mojžíšovi sám Hospodin. Z přikázání „nezabiješ“ tedy vyplýval zákon trestající vraždu, z přikázání „nesesmilníš“ zase zákon trestající cizoložství atd. Jak se k židovskému zákonu postavil Ježíš? Odpověď nalezneme především v Ježíšově slavném „horském kázání“: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ,Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však pravím,“ prohlásil Ježíš, „že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu“ (Matouš 5,21-22). A dále: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Matouš 5,27-28). Existují dvě možnosti: buď byl Ježíš úplný blbec a neuvědomoval si, že je nesmysl chtít někomu na této zemi soudní cestou prokazovat něco takového jako hněv (nehledě na to, že existuje též spravedlivý hněv, sám Ježíš by mohl vyprávět...) či, řekněme, chlípnost, anebo – a k této opci se samozřejmě přikláním – Ježíšova slova nemají legislativní, ale etickou a náboženskou platnost, a „soudem“ je myšlen soud Boha, který (na rozdíl od lidí) vidí do lidských srdcí. Nezávisle na tom, zda v Boží soud věříme či ne, tedy podle mě platí, že Ježíšova etika není založena na strachu z trestu uděleného pozemským soudem, ale na lásce a ctnostech, které se rodí v nitru člověka (no a případně i na strachu z pekla). Jinými slovy, nadčasový princip, který z toho vyplývá, je následující: vše, co je legální, má být (v ideální situaci) též etické, ale ne vše, co je neetické, má být též nelegální. Oblast etiky tudíž nelze a ani není záhodno zcela podchytit světskými (a ostatně ani náboženskými) zákony. Pokud by etika byla právně vymahatelná, vedla by k neupřímnosti a k pokrytectví. Diskutovat bychom měli o míře dosahu práva (a samozřejmě i o určité základní shodě práva s etikou), ne o tom, zda se mají právní a etická sféra zcela překrývat.
Pokud jde o otázku vztahu duchovní a politické moci, můžeme opět začít u Ježíše. Židé žijící v Ježíšově době žili pod římskou nadvládou a neměli úplně jasno v tom, jak se v této situaci chovat: Je legitimní platit daně římskému císaři? Máme očekávat „politického Mesiáše“, který v Izraeli sjednotí náboženskou a politickou moc podle vzoru krále Davida? (Případně: je Ježíš tímto „politickým Mesiášem“?) Ježíš – v odpovědi na otázku ohledně daní – prohlásil, že nemá problém s oddělením náboženské a politické moci: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu“ (Marek 12,17). A když se ho Pilát (představitel římské císařské moci) zeptal, zda je židovským králem, Ježíš odpověděl, že jeho království „není z tohoto světa“ (Jan 18,36). Zde musíme zdůraznit, že Ježíš tak v podstatě desakralizoval či sekularizoval (zesvětštil) politickou moc a připravil tak půdu pro to, aby křesťanství uznalo jako legitimní přechod od teokracie k demokracii. (Mimochodem, teokracie – kde politická moc má údajně božský původ – byla v té či oné formě typická pro většinu archaických i antických společností: připomeňme si třeba jen to, že první křesťané byli v římském císařství obviňováni z bezbožnictví, protože odmítali zbožšťovat císaře.)
Jistě, křesťanství (a zdaleka nejen katolicismus) v dějinách podléhávalo pokušení směšovat duchovní a politickou moc – předpoklad pro to byl vytvořen již Ediktem milánským (313), kdy bylo křesťanství zrovnoprávněno s pohanstvím (roku 380 se pak křesťanství stalo státním náboženstvím římské říše) – ale nyní, zejména po II. vatikánském koncilu (1962-65), se opět vrátilo k Ježíšovi, což v dnešní situaci znamená, že považuje za legitimní tzv. teorii společenské smlouvy, která dává politickou moc do rukou lidem, kteří sami rozhodují o tom, jakým způsobem budou spravovat svůj společenský život, přičemž politickým systémem, který se de facto ukazuje jako nejlepší, je sekulární demokracie, která zajišťuje neutralitu státu v náboženských otázkách, vykazuje církevní moc do duchovní sféry a garantuje světonázorovou pluralitu i náboženskou svobodu. S tím souvisí i to, že duchovní osoby nesmějí přímo vstupovat do politických stran či zastávat politické funkce (což ovšem platí pouze pro katolickou církev – nekatoličtí duchovní toto bohužel nedodržují, čehož příkladem je např. u nás Sváťa Karásek...).
Ale opět si musíme dávat pozor, abychom si nepletli pojmy. Odluka státu a církve (církví zde myslím církevní instituci či hierarchii) neznamená oddělení křesťanství a politiky. Je evidentní, že křesťanství není a nechce být pouze soukromou záležitostí věřících. Všichni křesťané mají právo a i určitou morální povinnost vystupovat se svými názory ve veřejné sféře, a ti, kteří nejsou součástí kléru, též samozřejmě mohou vstupovat i do stranické politiky (a nemusejí se nutně sdružovat ve stranách, které mají křesťanství ve svém názvu). V politice se křesťané mají snažit demokraticky prosazovat především ty hodnoty, které jsou v souladu s přirozeným právem a na kterých se tudíž mohou shodnout i s nevěřícími: v první řadě jde pochopitelně o ochranu života, ale důležitými tématy jsou též rodina, školství, péče o trpící atp. Přičemž platí, že katolíci by se při své veřejné činnosti měli alespoň rámcově řídit tzv. katolickou sociální naukou, která je shrnuta v knize Kompendium sociální nauky církve a která vychází především z humanismu či z personalismu, tedy z vědomí nezastupitelné hodnoty každé lidské osoby a z respektu vůči základním lidským právům.
PS: Náš příští dvojblog si posvítí na problematiku náboženské svobody. (Jinak chtěl bych dodat, že nám s Aishou pomaličku docházejí atraktivní témata pro náš společný blog, respektive nejsme si jistí, co by vás nejvíce zajímalo, takže nám prosím pište své návrhy. Díky!)
Tomáš Tatranský
Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Tomáš Tatranský
Má smysl bojovat proti korupci?
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.
Tomáš Tatranský
Otazníky kolem WikiLeaks
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.
Tomáš Tatranský
Konec pozitivní diskriminace v Čechách
Zdá se, že současná vláda upouští od strategie pozitivní diskriminace. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Tomáš Tatranský
Je náboženská svoboda pouhým snem?
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.
Tomáš Tatranský
Kořenem terorismu není víra, ale zoufalství
Při pohledu na zakrvácené oběti včerejších teroristických útoků v moskevském metru si opět mnozí z nás položili otázku, co vlastně vede někoho k tomu, že se opásá trhavinou, aby se odpálil někde, kde je co možná nejvíc lidí.
Tomáš Tatranský
Má Evropa zakázat muslimský závoj?
V evropských zemích se opět dostává na přetřes otázka, zda se muslimské ženy smí ve veřejném prostoru pohybovat v tradičních oděvech zahalujících tvář. Je nošení burky (zpravidla modrý hábit zahalující ženu od hlavy až k patě) či nikábu (většinou černý oděv ponechávající odhalené pouze oči) v rozporu se základními evropskými hodnotami?
Tomáš Tatranský
Claude Lévi-Strauss, zakladatel kulturního relativismu
Nestává se často, že by smrt filozofa vyvolala lavinu článků v mainstreamových médiích. Claude Lévi-Strauss nedávno opustil tento svět v úctyhodném věku nedožitých 101 let a je třeba uznat, že mimořádný ohlas, který jeho odchod způsobil, byl zasloužený. Otázkou nicméně zůstává, jak se s jeho myšlenkovým odkazem vyrovnat. Navzdory imperativu „o mrtvých jen dobře“ bych si dovolil nabídnout spíše kritickou a asi i poněkud kontroverzní interpretaci tohoto odkazu.
Tomáš Tatranský
Poučíme se z tragédie ve Fort Hood?
Ukazuje se, že major Nidal Málik Hasan, zbožný muslim a člen americké armády, který minulý týden s výkřikem „Alláhu akbar“ na rtech postřílel na americké vojenské základně Fort Hood 13 lidí, byl s největší pravděpodobností velmi uvědomělý islámský fanatik. Tím se ostatně celá tragédie stává snadněji vysvětlitelnou. Co z toho pro nás vyplývá?
Tomáš Tatranský
Bezcharakterní Klaus
Prezident Klaus mě způsobem, jakým přistoupil k podpisu Lisabonské smlouvy, opět zklamal. A to přesto, že podle mého názoru Lisabonská smlouva zase až tak špatným dokumentem není.
Tomáš Tatranský
Pět minut slávy pro Narcise z Hradu
Jak známo, opojení mocí mívá dosti neblahé následky. Císař Nero nechal údajně zapálit Řím, prezident Klaus zase zcela nesmyslně blokuje politiku Evropské unie.
Tomáš Tatranský
Tisíce planoucích sluncí
Román Khaleda Hosseiniho „Tisíce planoucích sluncí“ patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Tato kniha je nabita neodolatelnou silou, která mě vtáhla do světa afghánských žen. Příběh, který Hosseini vypráví, mě dojal, místy skoro až k slzám.
Tomáš Tatranský
O sňatcích z rozumu
„Vy si berete osobu, kterou milujete, my milujeme osobu, kterou si bereme,“ vysvětlila mi před několika lety princip sňatků z rozumu Lina, kamarádka z Indie.
Tomáš Tatranský
Nebezpečný pokrytec Obama chlácholí muslimy
Prezident USA dnes v Káhiře opět potvrdil, že ztratil veškeré zbytky soudnosti a že nadobro propadl vlastnímu megalomanskému mesiášskému komplexu.
Tomáš Tatranský
Taliban zcela ovládl pákistánskou oblast Svát
Pákistánský prezident Asif Alí Zardárí včera podepsal výnos, který zavádí právo šarí’a – v interpretaci, jakou nabízí Taliban – jako výlučný legislativní systém v údolí Svát na severu země. Radikální islámské hnutí Taliban si tak v podstatě vynutilo vznik státu ve státě výměnou za mír v oblasti, která byla v posledních letech svědkem vleklé války.
Tomáš Tatranský
Nepochopitelné utrpení
Jaký smysl má utrpení, bolest, zlo? Proč v Aquile zahynulo tolik nevinných lidí? Jakou odpověď dává na tyto otázky křesťanství, jmenovitě jeho vrcholná, „velikonoční“ událost, tedy Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání?
Tomáš Tatranský
Vzpomínky na Filipíny (fotoblog)
Několik obrázkových vzpomínek na dávno minulé časy, kdy jsem byl ještě mlád a věnoval se dobročinným aktivitám :-)
Tomáš Tatranský
Politika multikulturalismu je cestou do pekel
Což není pouze můj osobní názor – jde o racionální zhodnocení výzkumů veřejného mínění.
Tomáš Tatranský
Wildersova „Fitna“ rozdělila britské muslimy
Velká Británie nedávno vyhostila ze země Geerta Wilderse, holandského poslance, který byl pozván, aby v britské Sněmovně lordů promítl svůj krátký film Fitna (který – stručně řečeno – sugeruje, že Korán navádí muslimy k terorismu). Toto rozhodnutí britského ministerstva vnitra bylo patrně bezprecedentní v tom smyslu, že to bylo poprvé, co bylo občanovi Evropské unie s poslaneckou imunitou zabráněno v pohybu z jedné členské země do druhé – což lze učinit pouze tehdy, pokud dotyčná osoba představuje pro zemi, odkud je vyhoštěna, bezpečnostní hrozbu. O případu informovala i česká média, takže jsem se k němu už nechtěl vyjadřovat, ale nakonec jsem se rozhodl zmínit se o tom, že ne všichni prominentní britští muslimové s vyhoštěním Wilderse souhlasí – což může překvapit ty, kteří se na islám dívají podobně jako Wilders.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3586x
Anketa:
Anketa od BlueBoard.cz
Seznam rubrik
- Věci veřejné
- Věci osobní a duchovní
- Křesťanství a islám
- Cestovní deník
- Čtenářský deník
- Z polských luhů a hájů
- Sókratovské dialogy
- Jiné / soukromé
Oblíbené blogy
- Štěpán Hájek
- Zdeněk Müller
- Roman Vido
- Lenka Kučerová
- William Bernard
- Vít Machálek
- Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství
- Lukáš Drexler
- Lucie Flajšmanová
- Jana Petrová
- Aisha a její internetový džihád
- Adam Fišer
- Očima oslíka
- Vít Kučík
- Ignác Pospíšil
- Tereza Kvasničková
- Karíma Sadio
- Martin Pinc
- Roman Joch
Oblíbené stránky
- Mezináboženský dialog
- Radio Vaticana - česká sekce
- CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita
- Focolare Movement
- Reset - Dialogues on Civilizations
- Reuters - FaithWorld (religion, faith and ethics)
- Terrorism Awareness Project
- Arabs for Israel
- Názorně.cz
- Islám dnes
- Persecution of Christians
- Revue Theofil