Reaktivace islámu: nová internacionála

Jakou tvář má islám v Čechách? Tu přívětivou či alespoň neutrální, čili duchovní? Anebo je islám i u nás zneužitelný či dokonce již zneužitý k prosazování násilného a totalitního islamismu, který je nebezpečnou politickou ideologií? Při hledání odpovědi jsem narazil na text, při jehož čtení mi opravdu běhal mráz po zádech...

Zatím je to jen legrace...www

Kdo reprezentuje islám v naší zemi? Jelikož islám, jak známo, nemá pevnou hierarchii, odpověď není úplně snadná, ale nemožná také není. V ČR jsou totiž zaregistrovány některé muslimské organizace, z nichž nejvýznamnější jsou nepochybně Ústředí muslimských obcí a Muslimská unie.

Muslimská unie má své internetové stránky, které jsou opravdu bohatou studnicí informací o islámu. Autoři tohoto webu nás v této sekci s milou bezelstností ujišťují, že právě toto je ta „nejlepší stránka pro muslimy na českém webu“. Však také jiné webové stránky českých muslimů na tento portál Muslimské unie odkazují. Chceme-li se dozvědět o záměrech této organizace něco více, není nic snadnějšího než zamířit myší na nadpis „Muslimská unie“, kde se nám rozbalí menu. Klikneme-li na „Stanovy Unie“, dozvíme se, že cílem této organizace je mimo jiné „zajišťování objektivních informací o islámu“. Klikneme-li v témže menu na položku „Islámská deklarace“, dostaneme se k textu, který nám podle všeho – a samozřejmě pěkně „ve jménu Alláha, Milosrdného, Slitovného“ – nabízí cosi jako nejlepší a objektivní program českých muslimů, že? Takže se na to, k čemu tento programový dokument muslimy vybízí, společně podívejme (text Islámské deklarace bude červeně, zvýraznění v textu budou pocházet ode mě).

Text – jehož hrdý podtitul zní Jednotný program islamizace muslimů a muslimských národů – pochází z roku 1970 a jeho autorem je bývalý bosenský předák Alija Izetbegovič. Islámská deklarace, jak tvrdí představitelé Muslimské unie v předmluvě, je určitým druhem „prorockého poselství, určeného celému islámskému světu“, jakýmsi obrodným panislámským programem. Jde v podstatě o islámskou internacionálu, která vystrkuje růžky v situaci, kdy se komunistická internacionála zhroutila do propadliště dějin.

Tato deklarace – tvrdí text – je určena muslimům, kteří vědí, kam patří, a kteří ve svém srdci jasně cítí, na které straně stojí. Pro ně tato deklarace znamená výzvu, aby vyvodili nezbytné závěry z toho, k čemu je tato láska a příslušnost zavazuje.

Cesta k rozvoji islámského světa je podle této deklarace následující: Zavedení islámu do všech oblastí v osobním životě jednotlivce, v rodině i společnosti, prostřednictvím obnovy islámského náboženského ducha a vytváření jednotného islámského společenství.

Jako odstrašující příklad je posléze uvedeno Turecko a jeho (bývalá) sekularizační politika: Turecko jako islámská země vládlo světu. Turecko jako evropský plagiát je rozvojovou zemí, jakých je na světe ještě stovka. Aha, takže cílem je světová nadvláda islámu, není-liž pravda?

Národ, jakož i jedinec – pokračuje deklarace –, který přijal islám, pak není schopen žít a zemřít pro jakýkoliv jiný ideál. Je nemyslitelné, aby se muslim obětoval pro nějakého císaře nebo panovníka, ať už se jmenuje jakkoliv, nebo pro slávu nějakého národa, strany nebo něčeho podobného, protože v tom podle svého nejsilnějšího islámského instinktu vidí druh bezbožnosti a modlářství. Muslim může zemřít jen se jménem Alláha a pro slávu islámu - nebo utéci z bitevního pole. Jinými slovy, neočekávejme od muslimů žádnou loajalitu např. vůči demokratickému sekulárnímu státu. Neočekávejme, že muslimové si nebudou všude tam, kde se usídlí, zřizovat své vlastní politické strany.

Islám podle tohoto pamfletu není náboženstvím v duchovním slova smyslu: Přístup islámu, přestože je opakováním a potvrzováním základních pravd o původu a poslání člověka, je v jedné věci zcela nový: v požadavku, aby se sjednotily víra a věda, morálka a politika, ideály a zájmy. Proto je potřebné rozvíjení šarí’i jako zákona ve smyslu aplikace zásad Koránu na stále nové a nové situace, které přináší světový rozvoj.

Jaká je příčina neutěšené situace, v níž se nachází islámský svět? Korán ztratil autoritu jako zákon a stal se „svatým“ předmětem. (…) Pod trvalým vlivem teologického formalismu se Korán stále méně četl a stále více „učil“ (přednášel), a nařízení o boji, připravenosti a osobních a materiálních obětech, pro naši netečnost trpká a nepříjemná, se rozplynula a zanikla v příjemném zvuku moudrého koránského textu.

Co dělat v této situaci, kdy většina muslimů není ochotna za islám bojovat a zemřít? Jako perspektivní se jeví jen jedna cesta: vytváření a soustřeďování nové inteligence, která islámsky myslí i cítí. Tato inteligence by potom vztyčila vlajku islámského řádu a společně s muslimskými masami se pustila do jeho uskutečňování.

A co tento islámský řád znamená? Nejkratší definice islámského řádu ho definuje jako jednotu víry a zákona, výchovy a síly, ideálů a zájmů, duchovního společenství a státu, dobrovolnosti a donucení. Jako syntéza těchto komponentů má islámský řád dva základní předpoklady: islámskou společnost a islámskou vládu. (…) Islámská společnost bez islámské vlády je neúplná; islámská vláda bez islámské společnosti je buď utopie nebo násilí. Vida, a já pošetilec neznalý jediného pravého náboženství jsem myslel, že dobrovolnost a donucení se vzájemně vylučují...

Proto se rozlučme s vidinou integrace muslimů do neislámského prostředí: Muslim především neexistuje jako jedinec. Pokud chce žít jako muslim a zůstat muslimem, musí vytvářet prostředí, společenství, řád. Musí změnit svět nebo bude sám změněn. Historie nezná ani jedno skutečné islámské hnutí, které by současně nebylo i politickým hnutím. Je to proto, že islám je víra, ale současně je to i filozofie, morálka, řád věcí, styl, atmosféra - jedním slovem, je to celkový způsob života. Není možné mít islámskou víru a neislámsky pracovat, hospodařit, bavit se, vládnout. Jinými slovy, islám je podle tohoto textu prostě totalitní ideologie.

Z tohoto pak plyne závěr o neslučitelnosti islámu s neislámskými systémy. Neexistuje mírová koexistence mezi „islámským náboženstvím“ a neislámskými společenskými a politickými institucemi. (…) Islám si osobuje právo sám řídit svůj svět, a tím jasně vylučuje právo a možnost účasti jakékoliv cizí ideologie ve své oblasti. Laický princip tedy není přípustný a stát by měl ztělesňovat a podporovat náboženskou morální koncepci. Toto je krystalicky čistá ukázka klerikálního integralismu, který jasně popírá jeden ze základních pilířů evropské civilizace: oddělení světské a duchovní sféry.

Následuje výčet některých hlavních islámských principů, z nichž vybírám jen ty největší „perly“: Islám obsahuje princip Ummy, tj. snahu o sjednocení všech muslimů v jednotné společenství - náboženské, kulturní i politické. Islám není národnost, ale nadnárodnost tohoto společenství. (…) Určité společenství je natolik islámské, čím více islám určuje jeho vnitřní vztahy a panislamismus vnější. Islám je jeho ideologie a panislamismus jeho politika. Takže cílem islámu je vytvoření jediného celosvětového muslimského superstátu...

A další lahůdka: V islámu (…) neexistuje soukromé vlastnictví ve smyslu koncepce římského práva. Soukromé vlastnictví podle šarí’i má ve srovnáni s římským právem o jedno oprávnění méně (ius abutendi - právo zneužití) a o jednu povinnost více (povinnost užívání za účelem všeobecného blaha). Pro skutečnou islámskou vládu jsou praktické následky tohoto rozdílu dalekosáhlé. Ano, o dalekosáhlosti těchto následků nepochybujeme. Stačí si vzpomenout na komunistické znárodňování...

Dále: Zakát (čili almužna) je veřejnoprávní instituce islámského řádu, jejíž fungování se musí zabezpečit všemi prostředky včetně použití síly a nátlaku.

Pozoruhodná je snaha deklarace brojit proti kultu osobnosti: V islámu neexistují přemoudří, vševědoucí, neomylní a nesmrtelní. Mohamed (nechť mu Bůh žehná a dopřeje mu mír) sám byl omylný a jako takový byl pokárán (Korán 80:1-12). Z tohoto hlediska je Korán realistická, téměř antihrdinská kniha. To je sice hezké, ale zamlčuje se tu, že Mohamed je v Koránu popisován jako „příklad překrásný pro každého“ (Korán 33:21), s tím, že podle islámu súra 33 jakožto pozdější (medínská) ruší – v případě možného konfliktu interpretací – súru 80, což je súra dřívější (mekkánská).

Dále se dozvíme, že islámský řád zakazuje alkoholismus, prostituci a pornografii, ale i herny, noční kluby, tančírny a jiné formy zábavy, které se neslučují s islámským pojetím morálky. A co kina a divadla, slučují se s „islámským pojetím morálky“? Dočkáme se úplného zákazu výroby a prodeje alkoholu? A co prodej vepřového masa?

Zajímavá je i tato část: Je třeba, aby výchova národa a zejména hromadné i sdělovací prostředky: tisk, rádio, televize a film - byly v rukou lidí, jejichž islámská morální a intelektuální autorita je nesporná. Nelze dovolit, aby se těchto prostředků chopili - což se bezmála stalo pravidlem - zkažení a degenerovaní lidé. Fajn, a co třeba Dante, v jehož „Božské komedii“, jak známo, „antihrdina“ Mohamed úpí v pekle? Bude veškerá zmínka o něm cenzurována?

Mimořádně roztomilá je tato pasáž: Zavádění islámského řádu se jeví jako vrcholný akt demokracie, protože je uskutečněním nejhlubších tužeb muslimských národů i prostého člověka. Jedno je jisté: nehledě na to, co chce část boháčů a inteligence, prostý člověk si přeje islám a chce žít ve svém islámském společenství. Jasně, zajít si do hospůdky na vepřo-knedlo-zelo a pivečko je pouze touhou „části boháčů a inteligence“, „prostý člověk“ takovými zvrácenostmi upřímně pohrdá, že?

O svérázné islámské „rovnoprávnosti“ muže a ženy se praví toto: Tento postoj není žádným feminismem západního ražení, který projevoval snahu vnutit společnosti měřítka, vrtochy a způsob hospodaření skupiny zkažených žen. Není to rovnoprávnost v evropském smyslu. Je to zdůrazňováni stejné hodnoty muže a ženy zároveň se zdůrazněním jejich rozdílnosti, kterou je nutno zachovat. K tomu dodám např. tento odkaz.

V kapitolce pokrytecky nazvané Účel nesvětí prostředky se dočteme toto: V boji za nastolení islámského řádu je dovoleno použít všech prostředků, všech kromě jednoho - kromě zločinu. Nikdo nemá právo pošpinit krásné jméno islámu a tohoto boje nekontrolovaným a nadměrným používáním násilí. Aha, takže z toho vyplývá, že kontrolované a nenadměrné násilí je svaté!? A kdo určí, kde je hranice mezi „legitimním“ kontrolovaným a nenadměrným násilím a zločinným nekontrolovaným a nadměrným násilím? Alláhovo vnuknutí? Nějaký imám? Cit prostého muslima?

Závěry? Islámské zřízení je jednotou náboženství a společensko-politického systému. Vede k němu cesta přes náboženskou obrodu nebo přes politickou revoluci? Odpověď na tuto otázku zní: islámská obroda nemůže začít bez náboženské revoluce, ale nemůže úspěšně pokračovat a být dokončena bez politické revoluce. (…) Musíme tedy být především kazatelé a pak teprve vojáci. Našimi prvními prostředky jsou osobni přiklad, kniha, slovo. Kdy se k těmto prostředkům připojí i síla? Určit tento okamžik je vždy konkrétní otázka a závisí na řadě faktorů. Přesto je možno stanovit jedno obecné pravidlo: islámské hnutí musí a může přistoupit k převzetí vlád jakmile je morálně a početně tak silné, že může nejen svrhnout stávající neislámskou vládu, ale i vytvořit novou islámskou vládu. Toto rozlišeni je důležité, protože svrhnout vládu a vytvořit novou vyžaduje rozdílný stupeň psychologické a materiální připravenosti. Příliš zde spěchat je stejně nebezpečné, jako opozdit se. Ano, hlavně prosím neotálejte, zkažené a zdegenerované Evropě se už stýská po nějaké té válce a na islámský puč se celá třese...

A nakonec: Přirozenou funkcí islámského zřízení je snaha o spojení všech muslimů a všech muslimských společenství na světě. (…) Není nic přirozenějšího, a tedy ani reálnějšího, než požadavek, aby se muslimové sjednotili v různých formách za příčinou řešení společných problémů a aby postupně přistoupili k vytváření určitých nadnárodních struktur - ekonomických, kulturních a politických.

Uvědomíme-li si, na jakých principech funguje Evropská unie (např. nadřazenost unijního práva nad právem členských států) a kolik muslimů je v Turecku, které se na vstup do EU chystá, pak je určité znepokojení na místě, že? Situace, kdy většina v Evropském parlamentu bude v rukou takto „uvědomělých“ muslimů, totiž bohužel není tak utopická, jak by se na první pohled mohlo zdát...

Ale vraťme se do Česka. Kdyby teze Islámské deklarace hlásal nějaký Nasralláh kdesi na YouTube, ještě bych nad tím mávl rukou. Zdá se však, že Islámská deklarace je programem Muslimské unie, údajně „standardní“ muslimské organizace. Proto se ptám: jak je možné, že Muslimská unie, jejíž program zcela evidentně podkopává základní ústavní principy ČR, se může chlubit registrací udělenou Ministerstvem vnitra naší země? Nehřejeme si náhodou na prsou hada? Ještě nám nedošlo, že naše tolerance vůči fanatickým islamistickým organizacím musí být nulová?

Osobně nemám nic proti islámu jakožto víře v Boha, naopak, uvědomuji si, že mnoha muslimům tato víra pomáhá, aby byli lepšími lidmi. Ale nemohu tolerovat islám jako totalitní a netolerantní politickou ideologii, která v podstatě hlásá zneškodnění všech svých oponentů.

V Islámské deklaraci se píše též toto: chtěli bychom odlišovat židy od sionistů, pokud židé sami najdou sílu vymezit tento rozdíl. Aplikujme to na islám: chtěl bych odlišovat muslimy od islamistů, pokud muslimové sami najdou sílu vymezit tento rozdíl. Vážení čeští muslimové, najdete v sobě tu sílu?