Černý muž v Bílém domě!

No není to prostě cool? Právě – o volbě prezidenta USA zřejmě rozhodly povrchní a stupidní rasistické dojmy, nikoli věcné argumenty, bohužel. Aby bylo jasno: mám na mysli černošský rasismus. A s ním spojenou pozitivní diskriminaci, jejíž obětí se stal zkušený konzervativní senátor John McCain. Mít černošského prezidenta je přece tak vzrušující... a neříkejte že ne, přece nejste rasista, že ne?!

Málokdo to řekne takto na rovinu, ale vše nasvědčuje tomu, že kvůli strachu z rasismu prohrála nejprve svou nominační kampaň Hillary Clintonová, no a poté, jak známo, už nestálo Obamovi v jeho vítězném tažení nic v cestě.

Je rovněž známo, že v USA vládne systém dvou stran, jejichž programy jsou pečlivě vyladěny tak, že jejich podpora je rozložena víceméně rovnoměrně. Proto o vítězství té či oné strany mohou snadno rozhodnout menšinové skupiny, což se stalo právě nyní: demokraté prozíravě vsadili na „černou kartu“ – a vyplatilo se.

Trochu statistiky: „Afroameričané“ čili černoši tvoří zhruba 13% populace Spojených států – na to, aby se tato skupina, zvláště když se rozhodne jít k volbám (k čemuž nyní v drtivé většině – jde zhruba o 87% – došlo: Obama černochy zkrátka „zelektrizoval“, jásají jeho příznivci), stala pověstným jazýčkem na vahách, je to až až. Je sice pravda, že už v minulosti černoši podporovali spíše Demokratickou stranu (většině černochů se líbí masivní socialistické státní přerozdělování, to se holt nedá nic dělat) – například v roce 2004 to bylo 63%, nicméně dnes kandidáta této strany Obamu podporuje 92% (ne-li ještě více) černochů. Hle, zázračný třicetiprocentní skok! Že by najednou Demokratická strana nějak radikálně vylepšila svůj program? A že by si toho běloši nevšimli? „Asi“ ne, co? Obama je zkrátka „náš“, říkají si černoši, a tak ho volí.

To vše je smutné hlavně proto, že pokud se spíše než na barvu pleti soustředíme na fakta, snadno zjistíme, že Barack Hussein Obama je člověk, který sice (jako každý, zvláště levicový politik v předvolební kampani) nasliboval hory doly (hlavně pak „změnu“ – vida ho, jak je bystrý!), ale že to je také tak všechno, na co by zatím mohl být hrdý.

Za jeho pravdomluvnost by soudný člověk nedal ani zlámanou grešli.

Nemluvě o tom, že Obama (jinak vždy působící dojmem všeználka) v podstatě prohlásil, že neví, kdy začíná lidský život: je to prý „above his pay grade“ (to je mi najednou pokory!), s tím ovšem, že Obama opakovaně hlasoval pro zákon upírající nechtěně narozeným (!) dětem právo na život, a s tím, že podporuje zabíjení embryí v rámci výzkumu kmenových buněk (tedy ne že by se ty kmenové buňky nedaly pohodlněji získávat jinými a hlavně etičtějšími cestami, ale věda je věda, proč si ty výzkumné úkoly nezkomplikovat a trošku přitom nepodojit státní granty, že?). Ať žije pokrok!

A už vůbec nemluvě o tom, že s největší pravděpodobností se Obama narodil v Keni a jeho americký rodný list je podvrh (a tudíž – legálně vzato – se tento sympatický mladý muž nesmí stát prezidentem Spojených států, ledaže by byla narychlo anektována Keňa :-)).

Nehledě na to, že není jasné, zda je Obama muslimem nebo (jak tvrdí on sám) křesťanem. (Mám dodávat, že lhát, podporovat vraždění nevinných a podvádět by neměl ani křesťan, ani muslim?)

A dalo by se pokračovat...

Aby bylo úplně jasno: mně taky připadá cool, že v Oválné pracovně sedí černoch – proč ne? Akorát že mě holt zajímá i to, jaký je, jaké má názory a zda se mu dá věřit.

Proto mě vlastně mrzí, že republikáni nenominovali jako prezidentského kandidáta třeba nějakého černocha s názory, jaké měl Martin Luther King (ostatně mrzí to i řadu černochů). Ten totiž snil svůj sen o tom, že jednoho dne rasismus skončí a lidé budou posuzováni nikoli povrchně podle barvy své kůže, ale podle toho, jací jsou. Jenomže nyní, obávám se, se Martin Luther King spíš obrací v hrobě.

Doby, kdy „černý muž pod bičem otrokáře žil“, jsou sice naštěstí už zažehnány, nicméně právě proběhlé prezidentské volby v USA ukázaly, že na splnění snu Martina Luthera Kinga si budeme muset ještě počkat.