Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kořenem terorismu není víra, ale zoufalství

30. 03. 2010 9:28:00
Při pohledu na zakrvácené oběti včerejších teroristických útoků v moskevském metru si opět mnozí z nás položili otázku, co vlastně vede někoho k tomu, že se opásá trhavinou, aby se odpálil někde, kde je co možná nejvíc lidí.
Zdroj: http://ridere.files.wordpress.com/2007/11/terrorist-cat.jpgZdroj: http://ridere.files.wordpress.com/2007/11/terrorist-cat.jpg

Přijměme pravděpodobnou hypotézu, že za útoky v moskevském metru stojí vdovy po zabitých čečenských bojovnících. Co z toho vyplývá? To, že tu patrně máme do činění spíše s politikou než s náboženskou vírou, ale hlavně to, že v pozadí je zoufalství žen, které události nahnaly do tak nešťastné životní situace, že podlehly přesvědčení, že už nemají co ztratit. Tyto „černé vdovy“ se pak staly snadnou kořistí čečenských separatistů a jejich ideologie nacionalisticky zabarveného islamismu.

Má tedy útok v moskevském metru vůbec něco společného s islámem? Ano i ne. Muslim, který je ve svém životě víceméně spokojený a který nemá potřebu léčit si své frustrace, se k sebevražednému teroristickému činu zlákat žádným, byť sebevýmluvnějším imámem či jakýmkoli jiným islámským lídrem nenechá.

Na druhou stranu člověk, který cítí, že se k němu osud zachoval krutě, člověk, který patří do sociálně vyloučené třídy a který je ještě navíc součástí nějakého utlačovaného národa či členem utiskované etnické či kulturní či náboženské menšiny, takový člověk snadno podléhá různým ideologiím.

Z nespokojenosti dělnické třídy se tak na sklonku 19. století zrodila ideologie komunismu s idejí diktatury proletariátu, frustrace Židů se během 20. století stala živnou půdou militantního sionismu, kombinace nacionalismu s katolicismem zapříčinila vznik teroristické organizace IRA a mohli bychom pokračovat až k Talibanu, k Al-Kaidě a samozřejmě i k zmíněnému čečenskému terorismu. Společným jmenovatelem všech těchto ideologií je to, že nabízejí – jemně řečeno – příliš ukvapená řešení, či to, že dávají příliš jednoduché odpovědi na příliš složité či nesnesitelně tíživé otázky. Je nabíledni, že s ryzí náboženskou vírou mají tato řešení společného opravdu pramálo. Přesněji řečeno – jsou jejím opakem, protože zoufalství je právě rezignací na víru, a to ostatně nejen na víru náboženskou, ale i na „pozemskou“ víru v to, že život má pozitivní smysl a že stojí za to si ho užívat.

Měli bychom se nicméně ptát, zda islámský – či, korektněji řečeno, islamistický – terorismus v sobě náhodou nemá kromě onoho společného „ideologického“ jmenovatele přece jen cosi jedinečného. Mám za to, že má, a je to právě jeho úzké napojení na vlastní náboženské zázemí. V tom se tato ideologie liší nejen od ateistických (či krypto-teologických) ideologií jako jsou nacismus či komunismus a případně i současný multikulturní relativismus, ale i od militantních verzí jiných náboženství. Jistě, fanatičtí sionisté mohou svoji ideologii ospravedlňovat slovy a skutky Mojžíše či Jozua, avšak nikde není psáno, že tito vůdci Izraele představují absolutní a věčně platnou autoritu. Křesťanští militantní radikálové jsou na tom s možnostmi nábožensky ospravedlnit svůj program ještě hůře – poslouží jim snad jedině křižácká symbolika.

Oproti tomu muslimové mají Mohameda, zakladatele islámu, který je „pečetí proroků“ a „překrásným vzorem“, jehož by podle Koránu měl následovat každý člověk. Jak konkrétně má toto následování vypadat je samozřejmě otevřená otázka, nicméně podíváme-li se na Mohamedův život blíže, zjistíme, že šlo o člověka, který se po neúspěšné „duchovní kariéře“ rozhodl vzít do svých rukou veškerou náboženskou i politickou moc, přičemž při posilování této moci se zjevně řídil heslem „účel světí prostředky“. U Mohameda se tudíž setkáváme s modelem, který více či méně vědomě přebírají teroristé z řad jeho dnešních fanatických souvěrců: frustrace z toho, že určité – samozřejmě ty nejsprávnější – vize nelze prosadit po dobrém, se přetaví v rozhodnutí prostě je prosadit po zlém. A to i za cenu „mučednictví“.

Jinými slovy: kořenem terorismu je zoufalství či frustrace, ovšem s tím, že kořenem islamistického terorismu je frustrace Mohameda, zakladatele islámu a zároveň zakladatele politického islamismu.

Zbytek je historie...

Autor: Tomáš Tatranský | úterý 30.3.2010 9:28 | karma článku: 14.60 | přečteno: 2599x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 173 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 291 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 882 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.