Konec pozitivní diskriminace v Čechách
Jmenování ředitele Občanského institutu Romana Jocha do funkce poradce premiéra Nečase pro oblast lidských práv opět rozvířilo debatu o tom, jakým způsobem máme přistupovat k různým menšinám, s nimiž sdílíme svůj životní prostor.
Jedno je jasné. V minulosti, přesněji řečeno v době, kdy měla problematiku lidských práv na starosti Strana zelených a její ministři Džamila Stehlíková a Michael Kocáb, se vláda snažila pomáhat lepšímu začleňování problematických či (údajně) diskriminovaných menšin pomocí aktivních zásahů v duchu „pozitivní diskriminace“. Nyní se zdá, že současná vláda od této strategie upouští. Je to pro menšiny dobrá nebo špatná zpráva?
Lidská, nikoli skupinová práva
V první řadě je na místě zdůraznit, že Roman Joch je mimo vší pochybnost člověkem, který nepodléhá hodnotovému ani kulturnímu relativismu. Je pevně zakořeněn v západní civilizaci a její židovsko-křesťanský étos pokládá za její podstatnou složku. Že je díky tomuto svému postoji často označován za xenofoba, případně i fašistu, je cosi, co bohužel již nepřekvapuje. Postmoderní „nová levice“, která se pokouší skloubit obranu lidských práv se základními postuláty multikulturalismu, totiž reaguje velmi podrážděně na každého, kdo zpochybňuje myšlenku, že jakékoli projevy kulturní svébytnosti jakékoli skupiny jsou pro celou společnost nutně přínosné a jako takové hodné zvláštní státní péče a ochrany. Připomeňme, že současný papež tento poněkud paradoxní a neblahý fenomén nazývá „diktaturou relativismu“.
Dlouholetá praxe, zvláště v západní Evropě a ve Skandinávii, ukazuje, že politika nadřazující multikulturní ideály nad snahu definovat si základní civilizační identitu našeho veřejného prostoru vede k nejrůznějším „afirmativním akcím“, jejichž společným jmenovatelem je zvýhodňování nějaké (zpravidla etnické, náboženské či sexuální) menšiny na úkor všech ostatních, případně zvýhodňování žen na úkor mužů pomocí různých „genderově přátelských“ kvót, které nařizují, kolik představitelek něžného pohlaví má být v různých úřadech či například na kandidátkách politických stran. Proti tomuto konceptu „nové levice“ stojí tradiční liberálně-konzervativní přístup, který se snaží aktivní zasahování státu do problematiky spojené s lidskými právy spíše omezovat, a to v obavě, že podporou menšin stát ve skutečnosti nepodporuje lidská práva, nýbrž pouze privileguje určité menšinové skupiny občanů, což je ovšem nespravedlivé vůči většině. Jinými slovy, konzervativně ladění lidé jako pan Joch tvrdí, že je nesmyslné a kontraproduktivní snažit se odstraňovat diskriminaci tím, že budeme pomocí státní intervence zvýhodňovat a tedy „pozitivně diskriminovat“ ty, kteří jsou či dokonce byli nebo by mohli být diskriminováni.
Stop sociálnímu inženýrství
Znamená to, že kritikům multikulturalismu a z něho vycházející strategie „afirmování“ menšin nezáleží na integraci sociálně vyloučených skupin?
Opak je pravdou, přičemž pravdou je i to, že pokud zastáncům multikulturalismu na sociální integraci vůbec záleží, jejich experimentování zatím vedlo spíše k dezintegraci společnosti: na jedné straně tu vznikala „kulturně svébytná“ ghetta, jejichž členové neměli žádnou potřebu se integrovat, protože by tak ztratili svá zvláštní privilegia. Extrémním krokem vedeným v tomto multikulturním duchu pak bylo například zřízení zvláštních šaríatských soudů pro muslimskou menšinu ve Velké Británii – v tomto případě jsme svědky nejen dezintegrace společnosti, ale dokonce i právního řádu. Že takovéto sociální inženýrství zpravidla vede k tomu, že znevýhodněná většina tuto situaci vyhodnotí jako nespravedlivou a že část této většiny bude mít tendenci vykročit směrem k rasistickým či xenofobním projevům, je nabíledni. Multikulturalismus tedy nesnášenlivost nemírní, nýbrž naopak vyvolává.
Zastánci liberálně-konzervativního konceptu lidských práv oproti tomu tvrdí, že úlohou státu má být pouze dbát na to, aby základní lidská práva platila bez výjimky pro všechny a aby zákony byly uplatňovány dle principu „padni komu padni“. Role státu by měla zůstat takto omezena, protože jedině takto „slabý“ stát dá dostatečný prostor všem těm, jejichž posláním je aktivně pomáhat sociálně vyloučeným lidem ve snaze o integraci – jde především o neziskové organizace či nejrůznější dobrovolné aktivity většinou lokálního rozsahu. Pouze tehdy, vychází-li snaha podporovat diskriminované menšiny „zezdola“, může být tato pomoc skutečně účinná a neimplikuje diskriminaci všech ostatních.
Zdá se, že takovýto přístup, který omezuje roli státu a který dává důvěru občanské společnosti, sice nevede k rychlým a efektním změnám, dlouhodobě je však zřejmě tou nejrealističtější a nejefektivnější strategií vedoucí k odstraňování nejrůznějších ghett i předsudků. Proto si snad můžeme dovolit tezi, že fakt, že u nás patrně končí státem řízená (pozitivní) diskriminace, je jednoznačně dobrou zprávou jak pro nejrůznější menšiny, tak i pro zbytek naší společnosti.
(Tento text vyšel v Katolickém týdeníku 36/2010, příloha Perspektivy, str. II.)
Tomáš Tatranský
Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Tomáš Tatranský
Má smysl bojovat proti korupci?
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.
Tomáš Tatranský
Otazníky kolem WikiLeaks
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.
Tomáš Tatranský
Je náboženská svoboda pouhým snem?
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.
Tomáš Tatranský
Kořenem terorismu není víra, ale zoufalství
Při pohledu na zakrvácené oběti včerejších teroristických útoků v moskevském metru si opět mnozí z nás položili otázku, co vlastně vede někoho k tomu, že se opásá trhavinou, aby se odpálil někde, kde je co možná nejvíc lidí.
Tomáš Tatranský
Má Evropa zakázat muslimský závoj?
V evropských zemích se opět dostává na přetřes otázka, zda se muslimské ženy smí ve veřejném prostoru pohybovat v tradičních oděvech zahalujících tvář. Je nošení burky (zpravidla modrý hábit zahalující ženu od hlavy až k patě) či nikábu (většinou černý oděv ponechávající odhalené pouze oči) v rozporu se základními evropskými hodnotami?
Tomáš Tatranský
Claude Lévi-Strauss, zakladatel kulturního relativismu
Nestává se často, že by smrt filozofa vyvolala lavinu článků v mainstreamových médiích. Claude Lévi-Strauss nedávno opustil tento svět v úctyhodném věku nedožitých 101 let a je třeba uznat, že mimořádný ohlas, který jeho odchod způsobil, byl zasloužený. Otázkou nicméně zůstává, jak se s jeho myšlenkovým odkazem vyrovnat. Navzdory imperativu „o mrtvých jen dobře“ bych si dovolil nabídnout spíše kritickou a asi i poněkud kontroverzní interpretaci tohoto odkazu.
Tomáš Tatranský
Poučíme se z tragédie ve Fort Hood?
Ukazuje se, že major Nidal Málik Hasan, zbožný muslim a člen americké armády, který minulý týden s výkřikem „Alláhu akbar“ na rtech postřílel na americké vojenské základně Fort Hood 13 lidí, byl s největší pravděpodobností velmi uvědomělý islámský fanatik. Tím se ostatně celá tragédie stává snadněji vysvětlitelnou. Co z toho pro nás vyplývá?
Tomáš Tatranský
Bezcharakterní Klaus
Prezident Klaus mě způsobem, jakým přistoupil k podpisu Lisabonské smlouvy, opět zklamal. A to přesto, že podle mého názoru Lisabonská smlouva zase až tak špatným dokumentem není.
Tomáš Tatranský
Pět minut slávy pro Narcise z Hradu
Jak známo, opojení mocí mívá dosti neblahé následky. Císař Nero nechal údajně zapálit Řím, prezident Klaus zase zcela nesmyslně blokuje politiku Evropské unie.
Tomáš Tatranský
Tisíce planoucích sluncí
Román Khaleda Hosseiniho „Tisíce planoucích sluncí“ patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Tato kniha je nabita neodolatelnou silou, která mě vtáhla do světa afghánských žen. Příběh, který Hosseini vypráví, mě dojal, místy skoro až k slzám.
Tomáš Tatranský
O sňatcích z rozumu
„Vy si berete osobu, kterou milujete, my milujeme osobu, kterou si bereme,“ vysvětlila mi před několika lety princip sňatků z rozumu Lina, kamarádka z Indie.
Tomáš Tatranský
Nebezpečný pokrytec Obama chlácholí muslimy
Prezident USA dnes v Káhiře opět potvrdil, že ztratil veškeré zbytky soudnosti a že nadobro propadl vlastnímu megalomanskému mesiášskému komplexu.
Tomáš Tatranský
Taliban zcela ovládl pákistánskou oblast Svát
Pákistánský prezident Asif Alí Zardárí včera podepsal výnos, který zavádí právo šarí’a – v interpretaci, jakou nabízí Taliban – jako výlučný legislativní systém v údolí Svát na severu země. Radikální islámské hnutí Taliban si tak v podstatě vynutilo vznik státu ve státě výměnou za mír v oblasti, která byla v posledních letech svědkem vleklé války.
Tomáš Tatranský
Nepochopitelné utrpení
Jaký smysl má utrpení, bolest, zlo? Proč v Aquile zahynulo tolik nevinných lidí? Jakou odpověď dává na tyto otázky křesťanství, jmenovitě jeho vrcholná, „velikonoční“ událost, tedy Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání?
Tomáš Tatranský
Vzpomínky na Filipíny (fotoblog)
Několik obrázkových vzpomínek na dávno minulé časy, kdy jsem byl ještě mlád a věnoval se dobročinným aktivitám :-)
Tomáš Tatranský
Politika multikulturalismu je cestou do pekel
Což není pouze můj osobní názor – jde o racionální zhodnocení výzkumů veřejného mínění.
Tomáš Tatranský
Wildersova „Fitna“ rozdělila britské muslimy
Velká Británie nedávno vyhostila ze země Geerta Wilderse, holandského poslance, který byl pozván, aby v britské Sněmovně lordů promítl svůj krátký film Fitna (který – stručně řečeno – sugeruje, že Korán navádí muslimy k terorismu). Toto rozhodnutí britského ministerstva vnitra bylo patrně bezprecedentní v tom smyslu, že to bylo poprvé, co bylo občanovi Evropské unie s poslaneckou imunitou zabráněno v pohybu z jedné členské země do druhé – což lze učinit pouze tehdy, pokud dotyčná osoba představuje pro zemi, odkud je vyhoštěna, bezpečnostní hrozbu. O případu informovala i česká média, takže jsem se k němu už nechtěl vyjadřovat, ale nakonec jsem se rozhodl zmínit se o tom, že ne všichni prominentní britští muslimové s vyhoštěním Wilderse souhlasí – což může překvapit ty, kteří se na islám dívají podobně jako Wilders.
Tomáš Tatranský
Islámské právo šarí’a opět v akci
Pečovatelka byla potrestána za to, že nezabránila své dospívající adoptivní dcerce odejít od islámu.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3586x
Anketa:
Anketa od BlueBoard.cz
Seznam rubrik
- Věci veřejné
- Věci osobní a duchovní
- Křesťanství a islám
- Cestovní deník
- Čtenářský deník
- Z polských luhů a hájů
- Sókratovské dialogy
- Jiné / soukromé
Oblíbené blogy
- Štěpán Hájek
- Zdeněk Müller
- Roman Vido
- Lenka Kučerová
- William Bernard
- Vít Machálek
- Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství
- Lukáš Drexler
- Lucie Flajšmanová
- Jana Petrová
- Aisha a její internetový džihád
- Adam Fišer
- Očima oslíka
- Vít Kučík
- Ignác Pospíšil
- Tereza Kvasničková
- Karíma Sadio
- Martin Pinc
- Roman Joch
Oblíbené stránky
- Mezináboženský dialog
- Radio Vaticana - česká sekce
- CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita
- Focolare Movement
- Reset - Dialogues on Civilizations
- Reuters - FaithWorld (religion, faith and ethics)
- Terrorism Awareness Project
- Arabs for Israel
- Názorně.cz
- Islám dnes
- Persecution of Christians
- Revue Theofil