Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otazníky kolem WikiLeaks

4. 02. 2011 15:20:01
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.

Bezprecedentní únik informací na WikiLeaks – jde zejména o tajné depeše amerických diplomatů – představuje bez nadsázky důležitou etapu informační války, která významně spoluutváří obraz současného světa, a obrovská polarizace světové veřejnosti, kterou fenomén WikiLeaks vyprovokoval, je důkazem, že mnozí si důležitost tohoto střetu uvědomují.

Zrádci, nebo mučedníci?

Zdá se, že v mediálním prostoru převažují ti, kteří WikiLeaks drží palce. V tomto táboře je nepochybně řada novinářů, kterým tento server poskytuje téměř bezednou studnici zajímavých a tudíž i dobře obchodovatelných zpráv. Patří sem však i konzumenti nejrůznějších drbů a „senzačních odhalení“, kteří se rádi dozvědí například to, jaké přezdívky dávají američtí špióni vrcholným světovým politikům. Z činnosti WikiLeaks však mají radost i někteří z těch, kterým leží na srdci stav demokracie a lidských práv, protože díky tomuto serveru dnes víme mnohé například o zkorumpovanosti ruské politické scény či o zákulisí diktátorských režimů, od Lybie po Severní Koreu. Není tedy divu, že spoluzakladatel a současný šéf WikiLeaks Julian Assange zvítězil v anketě čtenářů časopisu Time o osobnost roku 2010 (přestože redakce tohoto časopisu nakonec k této anketě přihlédla jen částečně a prestižní ocenění udělila jinému internetovému „mágovi“ Marku Zuckerbergovi, zakladateli Facebooku, který na rozdíl od Assangeho vždy zdůrazňoval právo každého na ochranu svých soukromých či citlivých údajů). Příznivci Assangeho v něm vidí hrdinu, který neohroženě svádí boj s nejmocnějšími tohoto světa o svobodu slova a o právo na informace. Transparentnost musí zvítězit nad cenzurou, neetické chování vrcholných politiků i finančníků musí být systematicky odhalováno a veřejně pranýřováno, argumentují fanoušci WikiLeaks. A to i přesto, či spíše právě proto, že strůjci tohoto boje za lepší svět musí – coby novodobí mučedníci – čelit mnoha nástrahám. Zatímco Assange je stíhán za sexuální obtěžování, muž, který mu zřejmě poskytl část tajných informací, bývalý pracovník vojenské tajné služby USA Bradley Manning, byl zatčen a hrozí mu mnohaleté vězení či dokonce – v případě překvalifikování jeho činu na vlastizradu, po čemž někteří volají – trest smrti.

Na druhé straně pomyslné barikády stojí patrně nevelká skupina těch, kteří upozorňují na fakt, že k získání tajných informací pro WikiLeaks nemohlo dojít jinak než nelegálním způsobem a že WikiLeaks tudíž funguje na základě velmi problematického principu „účel světí prostředky“. I v této skupině občas zazní silnější slova – to když je například obsah WikiLeaks nazýván „politickou pornografií“ a Assange „internetovým teroristou“. Odpůrci WikiLeaks mimoto upozorňují na znepokojivou skutečnost, že vinou tohoto serveru je nyní řada spolupracovníků amerických tajných služeb, jejichž identita byla vyzrazena a kteří působí v zemích s totalitním režimem, přímo ohrožena na životě. Assange a Manning jsou zkrátka nebezpečnými zločinci, které je třeba přísně potrestat. V širším kontextu pak kritici WikiLeaks upozorňují na to, že Assange se netají tím, že mu je trnem v oku jak dominantní postavení Spojených států ve světové politice, tak i nadvláda mezinárodních korporací v globálním kapitalismu. Jelikož však není jasné, jaká alternativa vůči tomuto uspořádání světa se nám momentálně nabízí, je nahlodávání stávajícího systému přinejmenším nezodpovědné, a to i pokud by byla pravda například to, že USA se v Iráku či v Afghánistánu dopustily několika drobných přešlapů.

Hrozba pro civilizaci

Domnívám se, že by bylo alibistické oba tábory zaujaté svojí kulturní válkou pouze z neutrální pozice pozorovat, aniž bychom se přiklonili na jednu ze stran, případně celou věc uzavřít smířlivým konstatováním, že s fenomény jako je WikiLeaks se prostě budeme muset „naučit žít“. Spor příznivců a odpůrců tohoto serveru totiž nastoluje některé zásadní otázky. Nejsou líbivé slogany o etice, transparentnosti, svobodě slova a lidských právech ve skutečnosti pouze rouškou, pod níž si nikým nekontrolovaní lidé postupně budují svůj budoucí politický kapitál? Čeká nás vláda „mediokracie“, kdy faktickou kontrolu nad světem postupně převezmou lidé jako Assange, kterým se podaří shromáždit co největší množství citlivých informací, s jejichž pomocí budou moci prosazovat své vlastní (ať již bohulibé či zavrženíhodné) plány a zájmy?

Celý spor má navíc i svůj etický či eticko-právní aspekt. Kauza WikiLeaks totiž otřásla naší důvěrou v zavedené a více či méně dobře fungující instituce, jakož i důvěrou v lidi, kterým je v těchto institucích umožněn přístup k tajným informacím, jejichž nezodpovědné vyzrazení může být velmi snadno využito nepřáteli. Myslím si, že není přehnané tvrdit, že tento otřes představuje hrozbu pro celou naši západní civilizaci, v níž jistá základní úcta k pravidlům, na nichž se naše společnost v minulosti z dobrých důvodů shodla, patřila – a stále by měla patřit – k dobrým mravům.

(Tento text vyšel v Katolickém týdeníku 5/2011, příloha Perspektivy, str. II.)

Autor: Tomáš Tatranský | pátek 4.2.2011 15:20 | karma článku: 12.16 | přečteno: 1992x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 173 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 291 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 882 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.