Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Má smysl bojovat proti korupci?

16. 10. 2011 17:32:40
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.

Podíváme-li se dnes například na Ukrajinu či na Rusko, vidíme, že v těchto společnostech je korupce v podstatě na všech úrovních všeobecně považována za cosi nutného. Možná za nutné zlo, ale v každém případě za cosi, co tvoří součást systému. Jistě i tam se najdou jedinci, kteří jsou natolik zásadoví a morálně i psychicky silní, že se dokážou korupci důsledně vzepřít, ale cena, kterou za tuto zásadovost platí, je natolik vysoká, že drtivá většina jejich spoluobčanů je považuje nanejvýš za jakési světce, jejichž hrdinské ctnosti jsou spíše kuriózním fenoménem než příkladem hodným následování.

Při jisté míře zjednodušení lze tudíž tvrdit, že na východ od nás se lidé s naprostou samozřejmostí nechávají uplácet většinou především proto, že na tom materiálně nejsou vůbec dobře, protože národní bohatství bylo v podstatě rozkradeno partičkou všehoschopných oligarchů, přičemž v téže situaci obyčejní lidé uplácejí proto, aby měli přístup ke zboží a ke službám, které ke svému životu zkrátka potřebují. V takovémto kontextu lze asi jen těžko veškeré projevy korupce šmahem morálně odsoudit a dokonce bych řekl, že mnohem lepší než přímo pranýřovat korupci v takovýchto podmínkách je pracovat na odstraňování právě oněch podmínek, které k ní vedou. U nás jsme, troufám si tvrdit, civilizačně a ekonomicky již v situaci, kdy se nečestného jednání dopouštějí převážně ti, kteří, zaslepeni chamtivostí, chtějí pro sebe získat „nadstandardní“ výhody, například privilegovaný přístup ke státním zakázkám v případě podnikatelů „kmotrovského“ typu.

Jinými slovy, v zemích, kde si musí skoro každý dávat pozor na to, aby v boji o zajištění základních existenčních potřeb neskončil v poli poražených, lze jen obtížně problém korupce srozumitelně předložit veřejnosti jako etické téma. Oproti tomu u nás, zdá se, společnost jako by vycítila, že máme nakročeno k tomu, abychom místo tolerování či bagatelizování „uhlazených“ forem korupce začali důsledněji než dříve pracovat na tom, aby jakákoli korupce přestala platit za normu a stala se odsouzeníhodnou praktikou - a pokud možno i postižitelným zločinem.

Jsme samozřejmě na cestě, jejíž cíl je v nedohlednu, s tím, že boj proti korupci je třeba svádět na několika frontách zároveň. Na ekonomické rovině je věc docela prostá: materiálně zajištěná a přiměřeně bohatnoucí střední třída ještě nikdy žádné společnosti neublížila. Ruku v ruce s blahobytem, který odstraňuje potřebu přilepšovat si „bokem“, však musí jít i debata o samotné podstatě korupce. Na úrovni obecného povědomí i na úrovni právní musí být stále jasnější například to, kde je hranice mezi korupcí a legitimním lobbingem.

V neposlední řadě bychom ale měli nahlížet na celý tento problém i z duchovní perspektivy. Kdokoli může podlehnout pokušení povýšit peníze z prostředku na cíl, kdokoli se může stát posedlý touhou po stále větší moci. O ctnost uměřenosti je třeba usilovat v každé situaci. Ani ten nejefektivnější ekonomický systém, ani ten nejdokonalejší právní řád nikdy nezbaví člověka svobody a tudíž ani odpovědnosti za to, aby odmítal sloužit mamonu a aby si též udržoval zdravý odstup od moci, kterou nabízí tento svět.

(Tento text vyšel v Katolickém týdeníku 42/2011, příloha Perspektivy, str. II.)

Autor: Tomáš Tatranský | neděle 16.10.2011 17:32 | karma článku: 10.89 | přečteno: 1512x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 172 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 290 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 880 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1198 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.