Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)

4. 03. 2012 20:19:55
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Domina Angela :-)Domina Angela :-)

1. „Evropská unie chce nahradit národní státy“

S touto tezí se setkáváme v mnoha variantách, a to hned na dvou rovinách. Milovníci abstraktnějších úvah se nás (a patrně i sami sebe) snaží přesvědčit, že cílem evropské integrace je zničit národní identity a nahradit je jedinou identitou evropskou. Evropané neexistují!, volá například již zmíněný pan Fajmon. Druhá rovina je rovinou institucionální, a i na ní lze narazit na dosti zajímavé výroky – jistý politik ODS například nedávno obšťastnil své přátele na Facebooku tezí, že „rozpočtová unie je nenávratný krok ke zrušení národních parlamentů“.

Pan Fajmon nemá pravdu, a dokonce si myslím, že i vědomě lže. Lže, pokud ví, že existují Asiaté, Afričané atd. Ale abych byl zcela spravedlivý – panu Fajmonovi šlo zejména o to, že neexistuje evropský národ. To je samozřejmě pravda, ale vtip je v tom, že to také nikdo netvrdí. Pan Fajmon tedy bojuje s démony, které si sám vymyslel. Pokud je mi známo, ani ti nejvášnivější z „eurohujerů“ nikdy netvrdili, netvrdí a doufám, že ani tvrdit nebudou, že cílem evropské integrace či federalizace je vytvoření evropského národa či národnosti. EU je a má zůstat nadnárodním subjektem, tedy společenstvím různých národů.

Kolega strašící své potenciální voliče zrušením českého parlamentu zase zřejmě nepochopil princip subsidiarity, podle něhož je správné a žádoucí, aby rozhodnutí správců společného majetku byla činěna na adekvátní (tedy ani vyšší, ani nižší) úrovni. Pochopitelně lze debatovat o tom, jaká je ona adekvátní úroveň v tom kterém případě, ale pokud souhlasíme s tím, že obec se stará o obecní lavičky v parku, kraj se stará o provoz krajského muzea (přičemž neruší obecní zastupitelstva na svém území) a stát se stará o výstavbu dálnic (přičemž neruší krajská ani obecní zastupitelstva), pak nevidím důvod, proč by se Evropská unie neměla starat o to, aby se státy platící společnou měnou, tj. eurem, nepředlužovaly, a už vůbec nechápu, jak by to mohlo ohrozit existenci českého parlamentu.

Obecně vzato, lidé jako pan Fajmon nechtějí vidět, že se zde nejedná o „hru s nulovým součtem“. Jistě, pokud třeba sto lidí volí dvě konkurenční politické strany, pak součet hlasů bude vždy sto, ztráta jedné strany bude ziskem strany druhé a naopak, v případě změn bude tedy součet zisků a ztrát rovný nule. V případě EU tomu tak ale není, protože evropská identita není založena na národnosti a tudíž národním identitám vůbec nekonkuruje. Evropská identita se zkrátka k národní identitě přidává, nenahrazuje ji, neprosazuje se na její úkor a nikterak ji nevytlačuje. Ostatně naši euroskeptikové volající po posilování euroatlantických či transatlantických vazeb také netvrdí, že toto posilování vede k oslabování národní identity.

2. „Evropská unie je nedemokratická“

„Diktát Bruselu“, „nikým nevolení unijní úředníci“ a tak dále a tak podobně – euroskeptická ústa podobnými výrazy doslova překypují. A abych nezapomněl, zdá se, že mnohé euroskeptiky straší podivná příšera zvaná „Merkozy“. Co je na tom pravdy?

Vyvrátit existenci příšery Merkozy sice neumím, ale jinak jde o naprosté nesmysly. Veškerá legislativní i exekutivní unijní moc je zcela demokraticky odvozena ze svobodných voleb do Evropského parlamentu, obdobně jako je moc v rámci národních států odvozena od voleb do národních parlamentů. Komisi EU v čele s jejím předsedou schvaluje Evropský parlament, což je opět proces analogický s procesy v národních státech. Jak známo, současný předseda Komise není ani Němec, ani Francouz, nýbrž Portugalec, a zcela v souladu se standardními demokratickými mechanismy byl do své funkce jmenován jakožto člen největší strany Evropského parlamentu, Evropské lidové strany (jak známo, českými členy této strany jsou TOP 09 a KDU-ČSL). Ostatně kdyby byla EU tak nedemokratická, jak její odpůrci tvrdí, těžko by právě tito odpůrci mohli sedět jako poslanci v Evropském parlamentu, pobírajíce štědrý unijní europoslanecký plat.

3. „Evropská unie je levicová“

Tato teze nám alespoň částečně vysvětluje, proč řada „pravičáků“ nesnáší Evropskou unii. Evropská unie se v minulosti několikrát zachovala levicově, ergo Evropská unie je špatná. Jak prosté.

Sice nejsem zrovna velký příznivec pravo-levého dělení politiky, ale budiž. Souhlasím s tím, že EU produkovala a bohužel dosud produkuje příliš mnoho zbytečných a svazujících norem (viz naposledy například norma o velikosti klecí pro slepice ve velkochovech), to ale neznamená, že EU je fatálně levicová nebo že má „levičáctví“ tak říkajíc ve své DNA. Všichni tři nejvýznamnější „otcové zakladatelé“ sjednocené Evropy (Schuman, Adenauer a De Gasperi) byli křesťanští demokraté, což ovšem není podstatné. Podstatné je to, že Evropská unie je ideologicky neutrální forma, která může být naplněna libovolným obsahem. Zda ten obsah bude více či méně pravicový či levicový či konzervativní či liberální či „zelený“ či nacionalistický či multikulturní či ještě nějaký jiný, záleží jen a jen na nás, evropských voličích.

Autor: Tomáš Tatranský | neděle 4.3.2012 20:19 | karma článku: 18.70 | přečteno: 2047x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 172 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 290 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 880 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1198 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.