Divoká a ochočená smrt
Otázka, co si počít se smrtí, provází lidstvo od nepaměti. Je smrt definitivní tečkou za naší existencí, anebo je branou, jíž procházíme do věčnosti? Jistě, můžeme se rozhodnout smrt prostě neřešit, tak jak to navrhoval kupříkladu filozof Epikúros: podle něj není třeba se smrti bát, protože když tu jsme my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my. Což je sice hezké a logicky nesporné, ale ruku na srdce – koho z nás takováto slova uspokojují? Ale konec teoretizování, přecházím do osobnějšího tónu. V poslední době jsem měl možnost několikrát stanout tváří v tvář smrti mých příbuzných, blízkých či známých. Zmíním se tu o dvou z těchto setkání.
Minulý měsíc, když jsem jako každé úterý přišel do Polské akademie věd na seminář z religionistiky, byl náš pan profesor viditelně celý nesvůj. Když jsme se shromáždili víceméně všichni, tradičně nám nabídnul čokoládky, ale netradičně mu nějak vázlo jeho obvyklé vtipkování. „Moji drazí, dneska nejsem moc ve formě a nečekejte ode mě prosím nic bůhvíjak moudrého. Včera mi totiž volala máma našeho kolegy Piotra a řekla mi, že ho našla doma oběšeného... Žádný dopis na rozloučenou, nic...“ Rozhostilo se ticho. Pan profesor, který je známý svým agnosticismem, také moc nevěděl, co k tomu dodat. Sice ještě krátce pohovořil o tom, jak byl Piotrek – jeho doktorand – talentovaný a jak je takováhle smrt totálně zbytečná, ale bylo cítit, že nějak smysluplně se vyjádřit k této sebevraždě se moc nedá... „No tak se neupejpejte s těma čokoládkama, aspoň ty rozpaky zajíme, no...“ Pak asi po týdnu mi pan profesor posílal nějaký svůj filozofický text, který jsem od něj potřeboval, a připsal zhruba toto: „Odpusťte, že ten textík asi není podle Vašich představ, ale psal jsem ho v předvečer pohřbu Piotra a jeho ztráta mě tak nějak přibíjí k zemi...“
Docela jinak tomu bylo s Elou. Ela neměla jednoduchý život, z různých důvodů, které tu nemá cenu rozebírat – zmíním jen to, že její nejstarší syn, kterému bude tak okolo čtyřicítky, se narodil se závažným handicapem, a tak bylo třeba o něj neustále pečovat jako o malé děcko. Ela tak činila s neuvěřitelnou obětavostí, a vždy z ní vyzařovalo tolik radosti a vůbec životní energie, že jsem jí jen tiše záviděl.
Zhruba před rokem u ní objevili rakovinu kostí. Prý je to jedna z nejhorších forem. Když jsem Elu krátce po vypuknutí choroby jednou navštívil, líčila mi, jak bude bojovat a jak je připravena udržovat se v dobré psychické formě. Bojovala, ale rakovina byla čím dál tím silnější a postupně začala napadat i různé vnitřní orgány.
Před měsícem si Ela chtěla vyrazit do města. Dali jsme si sraz v neděli na jedné mši v centru Varšavy a pak jsme vyrazili na Krakowskie Przedmieście, což je tu takový hlavní boulevard. S Elou byla dcera Agnieszka a syn Jurek, oba víceméně v mém věku, čili okolo třicítky. Ela už byla připoutána na vozíček a od Jurka jsem věděl, že už musí brát snad všechny existující léky proti bolesti, s výjimkou morfinu. Přesto sršela optimismem, v kavárně si dala sklenku svého oblíbeného červeného vína a živě se zajímala o všechny možné novinky.
Před týdnem volal Jurek, že s mámou je to už docela špatné. Minulý čtvrtek jsem ji navštívil. Nádor se rozšířil už i na mozek, a muselo dojít i na ten morfin. Ela už vnímala trochu zamlženě a byla taková rozespalá, ale lidi kolem sebe ještě poznávala. A byla ještě schopna se posadit. Jedli jsme spolu oběd. Vidlička už Ele padala z ruky, ale nelíbilo se jí, že jí chceme pomoct. Pak oblíbené vínko. Z ruky jí samozřejmě padala i sklenička. „Neber mi tu skleničku,“ zlobila se slabounkým hlasem na Jurka, který dbal o to, aby se nepolila. „Teda kolik ty musíš mít s tím Jurkem trpělivosti,“ usmál jsem se na ni. Hned se přestala zlobit a byla to zase ta radostná Ela. Jak mi za pár dní řekla Agnieszka, tohle bylo její poslední jídlo. Jeden z posledních zápasů s vlastní slabostí...
Tři dny poté jsem ji viděl naposledy. Chtěla umřít doma, mezi svými. V neděli večer se nás okolo jejího lůžka sešlo asi deset, někteří přicházeli jen na chvíli, někteří setrvávali déle. Šlo prostě o to rozloučit se. „Spí?“ zeptal jsem se, když jsem vešel do pokoje, kde Ela ležela, i když ve skutečnosti jsem věděl, že o spánku v pravém slova smyslu už mluvit nelze. „No, spíš už je v komatu,“ odpověděla mi jedna z kamarádek. Na všech byla vidět úleva, že Ela má konečně za sebou tu bolestivou fázi umírání a že teď už pokojně čeká na smrt. Drželi jsme ji za ruku a občas vyměňovali ledové obklady, protože její teplota se pohybovala okolo čtyřicítky. Zpívali jsme různé písničky a prosili Boha, aby Elu bez velkých odkladů přijal k sobě do ráje. Opravdu dávno jsem nezažil tak pěknou atmosféru mezi lidmi. Všem nám bylo jasné, že Ela je jedním z těch lidí, o kterých my křesťané říkáváme, že půjdou do ráje hned, protože očistec si už vytrpěli tady na zemi.
No a když mi včera ráno zapípala SMSka od Jurka, bylo mi jasné, jaký je její obsah... Ela odlétla. Tak Ela už je po té lepší straně, řekl jsem si. A i kdyby byla naše víra planá, i tak stály ty chvíle strávené u její smrtelné postele za to.
Tomáš Tatranský
Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Tomáš Tatranský
Má smysl bojovat proti korupci?
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.
Tomáš Tatranský
Otazníky kolem WikiLeaks
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.
Tomáš Tatranský
Konec pozitivní diskriminace v Čechách
Zdá se, že současná vláda upouští od strategie pozitivní diskriminace. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Tomáš Tatranský
Je náboženská svoboda pouhým snem?
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3586x
Anketa:
Anketa od BlueBoard.cz
Seznam rubrik
- Věci veřejné
- Věci osobní a duchovní
- Křesťanství a islám
- Cestovní deník
- Čtenářský deník
- Z polských luhů a hájů
- Sókratovské dialogy
- Jiné / soukromé
Oblíbené blogy
- Štěpán Hájek
- Zdeněk Müller
- Roman Vido
- Lenka Kučerová
- William Bernard
- Vít Machálek
- Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství
- Lukáš Drexler
- Lucie Flajšmanová
- Jana Petrová
- Aisha a její internetový džihád
- Adam Fišer
- Očima oslíka
- Vít Kučík
- Ignác Pospíšil
- Tereza Kvasničková
- Karíma Sadio
- Martin Pinc
- Roman Joch
Oblíbené stránky
- Mezináboženský dialog
- Radio Vaticana - česká sekce
- CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita
- Focolare Movement
- Reset - Dialogues on Civilizations
- Reuters - FaithWorld (religion, faith and ethics)
- Terrorism Awareness Project
- Arabs for Israel
- Názorně.cz
- Islám dnes
- Persecution of Christians
- Revue Theofil